Proč se říká...

26. července 2019 v 19:25 | Žena a život 1999/05 |  Životní styl

Proč se říká...

Určitě jste už někdy nakoupili za babku či dopadli Jako sedláci u Chlumce. Rčení a úsloví jsou běžnou součástí lidské řeči. Stručně vyjadřují to, co bychom jinak mohli popisovat několik minut. Kde se však tato výstižná připodobnění vzala?

Čas jsou peníze

Ne nadarmo se říká, že bez práce nejsou koláče a že pečení holubi do pusy sami nelétají. Od pradávna platilo, že kdo moc mluví, málo udělá a také málo má. Kdo chce něčeho dosáhnout, neměl by ztrácet drahocenné minuty zbytečnými řečmi. Čas jsou peníze - to platilo před třemi tisíci lety stejně jako dnes. Nikdy se už asi nedozvíme, kdo poprvé použil nějakého přirovnání. Snad to ale nevadí. Důležité je, že tyto krátké větičky nebo jen hesla zůstaly zachovány. Jsou nejen svědectvím dávných příběhů, ale také jakousi tajemnou schránkou, v níž je skryta veškerá paměť lidstva.
Vydejte se s námi do světa fantastických příběhů. Vyprávějí historii lidstva od dávnověku až po současnost. Jsou každému známé a přece kouzelné, tajemné a někdy až neuvěřitelné. Jako příkladné se předávají z generace na generaci a stávají se svědectvím o odvaze prohřešcích, zázracích i dramatech, z nichž se skládá lidský osud. Jsou tak známé, že slouží jako přesná a výstižná charakteristika událostí, s nímž se setkáváme každým dnem. V mnohých se však skrývají nádherné mýty, antické báje nebo záhadná biblická proroctví.

Jablko sváru

Tragédie zaviněná spory o ženskou krásu se stala námětem mnoha knih filmových zpracování či příběh. Jeden z nich sahá až do doby, kdy se fthíjský král Péleos ženil s bohyní Thetidou. Svatba to byla veliká. Byli tam všichni - pozemšťané i nesmrtelní. Jen bohyni sváru Eris panovník nepozval. Proč, je jasné. Událost měla být veselá a prost všeho hašteření. Uražená Eris se však rozhodla pomstít. Když byla oslava v nejlepším, hodila mezi ženy zlaté jablíčko s nápisem >>nejkrásnější<<. Ještě se ani nestačilo dokutálet, když vypukla hádka. Největší nároky na prvenství si kladla bohyně války a moudrosti Pallas Athéna, bohyně lásky Afrodíté a Héra manželka nejvyššího boha Dia. Spor byl tak veliký, že ani on sám jej nedokázal rozsoudit (a upřímně řečeno ani nemohl - měl by pak doma peklo). Poslal proto tři nafučené krasavice pod horu Ídu nedaleko Tróje, kde žil pohledný pastýř jménem Paris. Mladík se nemohl rozhodnout, líbili se mu všechny tři. Handrkování nebralo konce. Bohyně nakonec přistoupily k zcela lidským praktikám - začaly Paridovi slibovat hory, doly, když se rozhodne >> správně<<. Héra nabízela moc a bohatství, Athéna moudrost a slávu, Afrodíté nejkrásnější ženu světa. Je jasné, že nezkušený Paris zvolil právě ji. Tou spanilou, která mu byla určena, se stala Helena manželka, spartského krále Meneláa. Dramatický konec známé trojské války je pak už jen vyvrcholením celého sporu, který vlastně zavinila >>obyčejná<< zloba naštvané bohyně Eris.

Megera

Megera nebyla zase tak strašně zlá a pomstychtivá ženská, jak o ní dnes soudíme. Možná byla ošklivá, ale určitě ne nespravedlivá. Patřila ke třem bohyním hněvu, jejímž úkolem bylo trestat lidské zločiny. Tésifoné (Mstitelka), Alléktó (Vytrvalá) a Megera (Závistivá) žily na prahu samého pekla v Erebu. Tady číhali na provinilce. Neměly slitování s nikým. Jako vlčice sehnali za každým, kdo vraždil, loupil, dopustil se křivdy nebo jen křivé přísahal. Nepřipouštěly žádné omluvy, neexistovaly polehčující okolnosti. Kdo se na ně pohlédl, zkameněl hrůzou. Není divu, babice vypadaly strašně. Chodili oblečené do černého, místo prstů měli drápy a na hlavě jim syčeli zmije.

Amazonky

Kdo ví, zda vyprávění o srdnatých ženách bránících svou zemi před přistěhovalci vychází z pravdivých událostí či zda si ho kdysi mořeplavci jen vymysleli. To, že se brazilský veletok jmenuje Amazonka právě na počest těchto bojovnic, je však neoddiskutovatelným faktem. Když roku 1500 přistál kapitán Vincente Yan͂ez Pinzón se svými muži na břehu Brazílie, nestačil pomalu ani vyložit loď plnou nových osadníků. Domorodci po žádných kolonizátorech netoužili a bránili svou vlast zuby nehty. Nebezpečnější než muži byli jejich ženy. Pinzón byl milovníkem řeckých bájí, a když spatřil divoké ženy, hned se mu jedna z nich vybavila. V dávných dobách se prý kdesi poblíž Řecka rozkládala země, v níž vládly ženy. Mužů tu žilo málo a sloužily jen k výkonu podřadné práce. Ženy válčily, lovily a užívaly si. Pověst neříká, kde braly potomstvo, ale jisté je že, chlapce zabíjely. Obávaly se, že by se mladí muži mohli později vzbouřit a svrhnout jejich nadvládu. Děvčátkům prý řezali hned, jak to bylo možné pravé ňadro. Překáželo by jim při střelbě z luku. Lidé z okolních zemí jim proto říkali amazonky, což znamená bezprsé. Možná, že je ženský stát jen výplodem bujné fantazie, kdo ví? Jenže i u nás vlastně takové amazonky žily. Jen si vzpomeňme na srdnatou Vlastu a dívčí válku.
Mytologické příběhy antiky jsou krásné a hrůzostrašné zároveň, překročme ale práh a vrhněme se do víru skutečných historických událostí.

... jako vejce vejci

Takové obyčejné rčení, a jak napínavé vyprávění se za tím skrývá! Ludvík XIII. patřil k francouzským králům, kteří se významně zapsali do dějin francouzského národa pronásledováním hugenotů. Jeho ženě Anně Rakouské se prý narodila dvojčata - bratři. V obavách aby bratři v dospělosti nebojovali o trůn, byl jeden z nich vychováván v ústraní a později uvězněn. Na obličeji musel nosit železnou masku, aby si ani žalářníci nemohli všimnout, že je přesným obrazem úspěšnějšího sourozence. (Milovníci Jeana Maraise určitě znají napínavý film o muži se železnou maskou.) Bratr, známý jako Ludvík XIV., ale o jeho existenci dobře věděl. A trápily ho prý dokonce výčitky svědomí. Nejdůrazněji se to projevilo jednoho dne při snídani. Když mu sloužící přinesli vejce, rozčílil se, mrštil jím o zeď a křičel: "Vím, co mi chcete říci! Že jsme si podobní jako vejce vejci! Ani černé svědomí však Ludvíku XIV. Nezabránilo, aby hlásal své >>stát jsem já<< a dovršil absolutismus ve Francii. Historické prameny o muži se železnou maskou nejsou sice 100% věrohodné, ale příběh Je to zajímavý.

Na růžích ustláno

Řecká básnířka Sapfó nazvala růži královnou květin. A měla pravdu. I přes zrádné ostny je něžná, krásná a voňavá. Patří k nejoblíbenějším dárkům z lásky a váže se k ní řada legend. Židé vyprávějí, že jedna růže byla bílá a zrudla až ve chvíli, kdy na ní pohlédl Adam. Prý studem. Korán nabízí jinou verzi. Když prý Mohamed odcházel do nebeských výšin, padla k zemi krůpěj jeho potu. Z té pak vyrostl půvabný květ růže. Ať se ovšem objevila na Zemi, jak chtěla, její všestrannost poznal už Julius Caesar, když ruku v ruce s Markem Antoniem dobýval Egypt (a krásnou Kleopatru). Mlsal tu růžové bonbony, ohromovalo ho sladké aroma voňavek a odpočíval v lázních z růžové vody. Římané později nosili na hlavách na oslavu vítězství celé věnce z růží a sypali jimi podlahy paláců až do výše jednoho metru. Silně aromatické lístečky nádherné květiny nesměly chybět ani v postelích. Plnili se jimi polštáře, pokrývky i celé slamníky. Odpočívat na růžích nebylo ovšem právě levné. A tak >>mít na růžích ustláno<< znamenalo totéž, co žít pohodlným, starostmi nezatíženým životem. V přeneseném smyslu to platí dodnes.
Možná si to ani neuvědomujeme, ale rčení jsou tisíce. Než bychom stihli povyprávět o vzniku většiny z nich, byli bychom staří jako Metuzalém a tak můžeme být rádi, že jsme mohli alespoň trochu přispět svou hřivnou, a teď už si myjeme ruce.
Kateřina Rollová

Info k tématu

kromě úsloví, za nimiž se skrývají kouzelné příběhy, se vžila i jiná - nehezká, hanlivá a urážející. Grázl Je totéž co darebák a lump Původně to ovšem byl loupežný vrah Jan Jiří Grasel. Na počátku 19. století se stal postrachem Moravy a Dolních Rakous. Byl surový bezohledný a hlavně nepolapitelný. Císař František I. za něj vypsal odměnu čtyři tisíce zlatých, a to byly tedy nějaké peníze. Grasel byl nakonec veřejně popraven 31. ledna 1818.

Za vším je žena

Svůdná Dalila

O boji Filištínů s Izraelci se traduje řada pověstí. Nejznámější epizodou je asi boj Davida s Goliášem. K zahození ale není ani příběh o svůdnici Dalile a siláku Samsonovi. Když filištínští nemohli přijít na to, jakými čáry nad nimi Samson pořád vítězí, použili Dalilu. Ať starověký rambo odolával, jak chtěl nakonec ženské kráse neodolal. Prozradil Dalile, že jeho síla vězí ve vlasech, které si od narození nezkracuje. Proradná dívka mu je v noci ustřihla a Samson záhy na to zemřel.

Pandořina skříňka

Proč je na světě tolik zla, a neštěstí a nemocí? Kde se vzala smrt? Viníkem je prý opět žena. Krásná zamilovaná a hlavně zvědavá Pandora. Nejvyššího vládce Olympu Dia trápilo, že se lidé příliš podobají bohům. Čím dál tím více se mu vkrádala myšlenka, že by mohly ohrozit jejich mýtickou nedotknutelnost. Zavolal si proto svého syna Hefaista a poručil mu, aby z hlíny uhnětl dívku. Pak nařídil větrům, aby ji oživili, a bohyním, aby ji obdařily všemi ženským svody. Když bylo vše hotovo, poslal Zeus Pandoru darem bratrovi svého největšího odpůrce Prométhea. Epimetheus se hned zamiloval a oženil. Věnem novomanželé dostali od Dia zdobenou skříňku. Nadarmo Prometheus oba zapřísahal, aby ji neotevírali. Zvědavá Pandora nevydržela. Sotva ale nadzdvihla víko, vyvalilo se ven veškeré zlo a trápení, které dodnes sužuje lidstvo.

Panický strach

Pan byl hodný bůh lesů, pastvin, pasáčků a lovců. Měl jen jedinou smůlu - byl strašně ošklivý. Tvář měl vrásčitou, na hlavě růžky, tělo porostlé srstí, dlouhý ohon a nohy zakončené kozími kopýtky. Dívky milovaly legendy o jeho činech, ale která ho viděla, v hrůze před ním utekla. Chudák Pan tak zůstal navěky osamělým.
 

Být pod pantoflem

22. července 2019 v 9:27 | Večery pod lampou 37/1999

Být pod pantoflem


Náš cyklus o rčeních (úslovích), v nichž se objevují slova málo srozumitelná nebo vůbec nesrozumitelná, na chvíli přerušíme a budeme si vyprávět, jak vůbec to či ono rčení (úsloví) vzniklo, kde se v našem jazyce vzalo, co dalo podnět k jeho vzniku atd. Cestičky, jež vedly ke vzniku ustálených spojení slov, jsou někdy velmi klikaté, a proto někdy i obtížně zjistitelné. Ale trpělivá snaha různých jazykových badatelů vše objasnit nakonec přinesla své ovoce.

Dnes si povíme, jak vzniklo úsloví být pod pantoflem. Všechno začalo na svatbě, respektive na svatbách, jejichž průběh bývával daleko pestřejší a obřadnější, než jak to známe dnes. Také svatebčanů bývalo více, zvláště na vesnici. Svatební zvyky se dodržovaly ještě až do období mezi oběma světovými válkami, i když už po té první válce se od jejich dodržování značně upouštělo.

Nebudeme tu vykládat, jak vypadal ceremoniál starých družbů, kteří říkali o nevěstu, udržovali svatební veselí v náležitém tempu atd. Názorný příklad máme v postavě Kecala (všimněte si jeho "napovídajícího" jména) v opeře Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany.

Smysl některých zvyků už se dávno v moři času ztratil, ale tradice, a tak se některé zvyky dost dlouho zachovávaly, jako např. zatahování, kdy svatebčanům bývala zahrazována cesta provazy nebo navázanými šátky a bez patřičného "vykoupení" se ženich s nevěstou přes tuto "bránu" nedostal. Kdo tehdy (i dnes!) ze svatebčanů věděl, že je to vlastně symbolická brána, která měla naznačit, že původně měl ženich jako čestný a udatný muž svou vyvolenou unést?

Dnes se sice tu a tam nevěsta ve svatební den unáší, ale až po svatebním obřadu; nejde tedy o nevěstu v pravém slova smyslu, ale už o paní.

Víme, že manželství je vlastně taková neustálá, tu drobnější, tu hrozivější "válka", můžeme to též nazvat soubojem. Bez kompromisů z obou stran to zpravidla dobře nefunguje. Tenhle manželský souboj začínal kdysi už v kostele ve chvíli, kdy měli oba snoubenci pokleknout u oltáře. Tradovalo se, že kdo poklekne první, bude muset toho druhého celý život poslouchat. Proti tomu se dalo celkem snadno pojistit, ale bylo nutno být pohotový a obezřetný: stačilo při oddavkách šlápnout svému budoucímu partnerovi na nohu a všechno bylo v suchu. Nesmělo se však zapomínat na fakt, že stejný úmysl bude mít i ten druhý …

Stoupnutí na nohu symbolicky znamenalo, že dotyčný nebo dotyčná dostal nebo dostala svého nastávajícího či nastávající "pod pantofel", tedy pod svou nadvládu. Protože tehdy nosily pantofle především ženy, tento první manželský souboj měl naznačit, kdo "bude pánem v domě". Jestli tento způsob budoucího panování v domácnosti skutečně vždycky zafungoval, o tom žádné statistiky bohužel nehovoří …

Libuše Kubů



Rozmarýn lékařský

15. června 2019 v 7:52 | Večery pod lampou 14/95 |  Koření na naší zahrádce

Rozmarýn lékařský


Rosmarinus officinalis L.

Rozmarýn - říká se mu také rozmarýna - známe jako stálezelené vonné keříky, které se pěstují v květináčích za oknem a seřezávají se, aby se jimi mohli ozdobit svatebčané včetně nevěsty a ženicha. Zmínku o rozmarýnu najdeme v mnoha svatebních písních a jen málokterá rostlina je známější než právě rozmarýn. A jeho sláva má již hodně dlouhou tradici.

Rozmarýn býval zasvěcen Venuši a staří Římané jím zdobili své domácí bůžky. U nás najdeme zmínky o rozmarýnu už ve středověkých textech. O vánočních svátcích se věnčila rozmarýnem kančí hlava na sváteční tabuli šlechty. Věřilo se, že rozmarýn má moc učinit člověka veselým a šťastným, že zbavuje zlých snů a uchovává mládí. Byl vždy symbolem lásky, ale také smrti.

Botanicky patří rozmarýn k čeledi rostlin hluchavkovitých. Roste planě ve Středomoří, kde dorůstá výšky až dva metry. Má úzké, čárkovité, na okraji ohnuté listy podobné jehličí. Na rubu jsou běloplstnaté a v jejich úžlabí vidlany bílých nebo bledě fialových či namodralých květů, které rozkvétají v květnu nebo červnu. Celá rostlina příjemně sladce a kafrovitě voní.

U nás se rozmarýn lékařský pěstuje hlavně jako okrasná hrnková rostlina. Protože v našich podmínkách snadno vymrzá, přenáší se na zimu do světlé a chladnější místnosti, kde se jen přiměřeně zalévá. Přes léto vyžaduje zásadně zcela slunné stanoviště, nesnáší ani přistínění. Nejlépe se mu daří v dobré, výživné, ale lehké zahradní půdě a dostatkem humusu a vápníku. Pěstujeme-li rozmarýn jako okrasnou rostlinu, musíme ji občas vytvarovat seříznutím některých přerostlých výhonů. Tyto výhony - pokud je nepoužijeme k rozmnožováním řízkováním - můžeme jak v čerstvém, tak i v sušeném stavu použít ke kořenění pokrmů.

Jako koření se rozmarýn používá zejména v kuchyních Itálie, Francie, Španělska, Balkánu, ale i Anglie, Severní Ameriky a Mexika. Přidává se především k masu, hlavně skopovému, vepřovému, divočině i mletému masu, ale i k drůbeži - kuřeti či krůtě, do omáček, polévek (například i do želví polévky), salátů a k nakládané zelenině. Rovněž se hodí k pokrmům z rajčat, lilku či tykví, při rožnění masa a ryb, ale i na těstoviny či pizzu. Již v dobách antiky se používal ke kořenění vína.

Rozmarýn je vynikající koření, ale musí se používat velmi opatrně. Přidává se až do téměř hotových pokrmů, aby delším varem silice nevyprchala. Ve větším množství "přebíjejí" chuť pokrmů, ale může rovněž škodit zdraví, protože při velkém dávkování působí opojně. Používat rozmarýn v kuchyni se nedoporučuje v těhotenství. Správné kořenění rozmarýnem napomáhá lepšímu trávení, zlepšuje činnost žlučníku a celkově zklidňuje organismus.

Jako koření můžeme použít buď čerstvé nasekané rozmarýnové listy, nebo je usušíme a pak je většinou rozdrtíme nebo rozemeleme. Pokud se týká množství přidávaného k pokrmům, doporučuje se pro čtyři osoby polévková lžíce čerstvého rozmarýnu nebo půl lžíce suchého mletého nebo drceného. Zkuste jednou osmažit ryby či maso v těstíčku s přídavkem rozmarýnu. Uznáte, že z běžného pokrmu se stane pochoutka.

V jižní Evropě, zvláště v Dalmácii, jižní Francii, Španělsku či Itálii, se rozmarýn pěstuje také pro vonné silice, tzv. rozmarýnový olej. Tento olej se používá ve voňavkářství do různých kosmetických výrobků, jako jsou šampony, mýdla či kolínské vody. Pro velkou oblibu výrobků s přídavkem rozmarýnového oleje se dnes začal rozmarýn pěstovat také v severní Africe, stejně jako v bývalých sovětských středoasijských republikách. Rozmarýnový olej se používá též ve farmaceutickém průmyslu, kde se přidává do mastí zklidňujících revmatické bolesti nebo bolesti hlavy při migrénách. Používá se rovněž do přípravků odpuzujících hmyz. Již staré hospodyně věděly, že sušené snítky rozmarýnu vyženou z šatníku moly. Dokonce se rozmarýnové snítky dávaly do knihoven k zapuzení hmyzu živícího se papírovou hmotou.

Rozmarýn můžeme množit semenem, ale mnohem výhodnější je množení řízky odebíranými ze starších rostlin již od května. Řízky by měly být asi 1 až 15 cm dlouhé, k zakořenění je zapícháme do písku. Přes zimu by měly v teplém prostředí zakořenit.

Pro kořenění pokrmů jsou nejvhodnější mladé jarní výhony rozmarýnu, které sušíme buď celé a celé je také přidáváme při vaření různých pokrmů, nebo z nich odrolíme listy a sušíme je ve stínu při normální teplotě. Rozdrcené nebo umleté listy uchováváme v zabroušených nádobkách ve tmě.

-eh-

 


Fenykl obecný

11. června 2019 v 7:29 | Večery pod lampou 1996 |  Byliny proti nadýmání a křečím
Fenykl obecný

Foeniculum vulgare Mill.

Fenykl je podobný jiné známé rostlině - kopru. Je to jednoletá nebo dvouletá vytrvalá bylina s dužnatým kořenem a rozvětvenou, až dva metry vysokou lodyhou. Listy jsou zelené s modrým odstínem, třikrát až čtyřikrát zpestřené. Úkrojky mají dlouhé a nitkovité. Malé, sytě žluté květy jsou uspořádané do velkých okolíků. Kvete od července do září. Plody (dvounažky) jsou podlouhlé, oválné, zpočátku modré, později šedozelené, rozdělené na dvě části a asi dvakrát větší než kmín. Celá rostlina silně aromaticky voní. Fenykl má domov ve Středomoří a je rozšířený po celé Evropě.

Účinné látky a působení

Plody obsahují především silici, jejíž hlavní složkou je anethol a fenchon, dále flavonoidy, uhlovodany atd. Působí proti křečím hladkého svalstva, povzbuzuje činnost střev, uvolňuje hleny a zvyšuje laktaci (tvorbu mléka u kojících žen).

Použití

Fenykl je všeobecně používaný lék pro nemluvňata, povzbuzuje trávení, účinně působí při zánětech horních cest dýchacích (uvolňuje hleny) a usnadňuje pohyb plynů ve střevech. Při bolestech bříška se podává nálev společně s heřmánkem (u novorozenců). Ve směsích s kmínem se může podávat při lehkých průjmech nemluvňat. Fenykl (obdobně jako anýz, kmín a černucha) patří k mlékotvorným lékům, a proto se doporučuje kojícím ženám. Fenykl také patří v dětském lékařství k účinným lékům podporujícím vykašlávání. Nemluvňatům a malým dětem se často dává fenyklový med (Mel Foeniculi). Silice anethol působí ve velkých dávkách toxicky a obdobně jako u anýzu může vyvolat křeče a opojení. U starších dětí a mládeže se fenyklová semena používají také při chřipce a zánětech ústní dutiny.

PŘÍPRAVA LÉČIVÝCH ČAJŮ

Nálev pro nemluvňata:

1 čajová lžička rozdrcených semen fenyklu se zalije jedním šálkem vařící vody a přidají se dvě lžičky cukru. Vše louhujeme v přikryté nádobě (nebo termosce) 30 minut. Čaj podáváme teplý několikrát denně po jedné lžičce, nejlépe v mléku.

Nálev:

1 plochá lžíce rozdrcených semen na půl šálku vařící vody a opět louhujeme 30 minut. Dětem dáváme tento čaj pít teplý, po lžičkách každé dvě až tři hodiny jako lék k vykašlávání a kojícím matkám pro zvýšení laktace čtvrt skleničky.

Starším dětem a mládeži se mnohdy podává práškový fenykl smíchaný s medem nebo džemem v poměru půl lžičky dvakrát až třikrát denně po jídle (jako žaludeční lék a protinadýmání). Fenyklový med se může dětem podávat přímo do úst třikrát až pětkrát denně po lžičce při chřipce, kašli a zarudlém hrtanu. Pomáhá rovněž při nadýmání u malých dětí a nemluvňat a toto použití fenyklu vlastně většina maminek zná.

Méně známá je fenyklová silice. Obdobně jako u anýzové silice je složkou preparátu Elixir Glycyrrhizae (kapka dánského krále). Drogu, nebo přípravky z ní připravené, dále obsahuje Dětský čaj s heřmánkem, Species Laxantes Planta, Betulan, Species pectorales Planta, Diabetan, Plumoran, Reduktan aj.

-maj-

Děti a léčivé rostliny

10. června 2019 v 10:32 | Večery pod lampou 25/1996 |  Děti a léčivé rostliny

Děti a léčivé rostliny


Léčivé rostliny vedle celé řady syntetických léků, které používají lékaři, zaujímají důležité místo v prevenci a léčení nemocí. Často jsou prostředkem doplňujícím nebo podporujícím syntetický lék anebo jsou tzv. alternativním lékem u některých věkových skupin či při některých druzích onemocnění.

V dětském lékařství musí mít přírodní léky své místo především proto, že zvláště dětský organismus je na chemická specifika velmi citlivý.

Pod pojmem chemická specifika rozumíme nejen syntetické prostředky, ale také jednotlivé látky izolované z rostlin a antibiotika, jež jsou základem léčby dětí hlavně vzhledem k rychlosti a účinnosti působení. Kromě nesporné kvality těchto léků se někdy stává, že v průběhu léčby nebo po určité době jejich používání se objeví nežádoucí vedlejší účinky, například alergická vyrážka, trávicí potíže, nechutenství apod. při některých nemocech v dětském věku však není nutné vždy používat chemický preparát se silným účinkem. Můžeme ho nahradit mírnějšími a vhodnějšími rostlinnými preparáty. Byliny mají různé léčebné účinky, usnadňují příjem jednotlivých složek potravy a jsou zdrojem potřebných vitaminů a minerálních látek. Povzbuzují také obranné mechanismy lidského organismu.

Dítě snáší mnohem lépe bylinné léky než léky syntetické, i když výsledek léčení bylinami není tak efektivní jako v případě použití chemických preparátů. Bylinná léčba trvá zpravidla déle, a proto se doporučuje u některých vymezených, opakujících se a vleklých nemocí spojených s potížemi látkové výměny nebo při snížené obranyschopnosti organismu. Rovněž se doporučuje spojit léčbu syntetickými a rostlinnými preparáty. Bylinný lék zpravidla zvyšuje účinek používané syntetické substance, umožňuje snížit její dávky a celkově chrání organismus před vedlejšími účinky chemického specifika.

V případě použití léčivých rostlin je někdy těžké najít hranici jejich léčebných rostlin je někdy těžké najít hranici jejich léčebných vlastností a výživných vlastností. Týká se to hlavně dětské zeleninové diety (např. mrkve), ovoce nebo bylinných čajů. Důležité je přitom využít bohatství různých přírodních složek. Jejich nevyčerpaný zdroj představuje svět rostlin. Chemické složení rostlin je složité a tvoří ho jak jednoduché, tak velmi složité součásti, z nichž mnohé mají silný farmakologický účinek.

K dětskému organismu se musí přistupovat zcela odlišně než k organismu dospělého člověka. Rovněž léčba má v této souvislosti svá specifika.

Při používání léčivých rostlin je nezbytné brát do úvahy rozdíly mezi organismem dítěte v jeho jednotlivých etapách dospívání a organismem dospělého člověka.

Jde o to velmi zodpovědně vybrat jednotlivé druhy léčivých rostlin, a to nejen z hlediska jejich kvality, ale také z hlediska jejich správného použití.

Dětský organismus má různé morfologické a fyziologické zvláštnosti a rozdílnou enzymatickou a metabolickou aktivitu. V dětství vystupuje převaha přijímání nad procesy vylučování, a teprve v okamžiku jejich stabilizace dosahuje organismus biologickou zralost. Etapy rozvoje dítěte charakterizují změny kvality, jak psychické, tak fyzické. Nejčastěji se hovoří o následujících obdobích:

Období nemluvňat - zahrnuje první rok života dítěte (je v něm zahrnuto období novorozenců);

období od 1 roku do 3 let - období postnemluvňat;

období předškolního věku od 3 do 7 let;

školní věk, 7 až 14 let;

a konečně mládež od 14 do 18 let.

Změny v organismu se vyznačují velkou intenzitou v prvních třech letech, a zvláště v prvním roce života dítěte, a v období pohlavního dospívání (11 až 16 let), kdy se stabilizuje hormonální rovnováha. V následných obdobích života dítěte vyžaduje jeho organismus specifickou potřebu různých složek potravin, aby byl zajištěn jeho vyvážený a harmonický rozvoj. Mnoho z těchto složek nám poskytují léčivé rostliny.

Velmi důležitým problémem v bylinkářství je určení odpovídající dávky preparátu. Při použití bylin musíme přihlížet k váze, věku, fyzickému stavu dítěte apod. musíme také brát do úvahy skutečnost, že dítě užívá i jiné léky. V tomto případě je nezbytné spolupracovat s lékařem! Zvláštní význam má také forma použití daného rostlinného léku a jeho dávkování.

Byliny mají svůj význam nejen v léčbě, nýbrž také v široce pojaté prevenci nemocí u dětí. Známe léčivé rostliny, které mají schopnost zvyšovat přírodní obranné mechanismy (obranyschopnost organismu), a tak předejít nemocem nebo alespoň zmírnit jejich průběh. Tyto rostliny tvoří součást řady čajů a preparátů dostupných v lékárnách.

V racionální výchově dítěte jsou důležité všechny činitele nezbytné pro zajištění jeho normálního vývoje. Jde o pestrou výživu, hygienu, prevenci a v případě onemocnění odpovídající léčbu. Svět rostlin zaujímá v tomto procesu velmi důležité místo.

Je však nezbytné upozornit a varovat maminky před neuváženým a s lékařem nekonzultovaným léčením dětí. Bez souhlasu lékaře nelze tyto léčebné kúry provádět!

Uvedené varování je důležité také proto, že používání bylin bez konzultace s lékařem může zpozdit vlastní léčení a někdy také ztížit určení diagnózy.

Problematice používání léčivých rostlin u dětí se bude podrobně věnovat seriál článků, které budeme uveřejňovat v našem časopise.

-maj-

Nespavost

3. června 2019 v 13:09 | Blesk |  Zdraví

Pryč s pilulkami, lepší je voňavá koupel


Také nemůžeš usnout?

Víc než třetina populace trpí některou z forem nespavosti. Nevyhnou se jí ani děti! Dospělí sahají po lécích, po kterých se ráno nemohou probrat, děti počítají ovečky… všichni bez úspěchu. Dlouhé bezesné noci střídají dny plné melancholie a napětí. Ty sice může odvrátit užívání léků proti stresu, člověk je tak ale na nejlepší cestě k závislosti! Zkuste si pomoci jinak! Blesk vám poradí, jak na to …

Petra Hátlová

Užijte si santalového dřeva


Večer před spaním si dejte koupel, kterou provoní pár kapiček éterického oleje. Nejlepší je olej ze santalového dřeva, heřmánku nebo levandule. Dopřejte si ji alespoň 20 minut. Jen tak se tělo dokáže uvolnit po celodenním stresu a napětí. Pak se zabalte do velké nahřáté osušky a spokojeně usněte.

Zkuste masáž


Než začnete tvrdit, že zase nemůžete usnout, zkuste automasáž! Nataženými prsty si krouživými pohyby přejeďte několikrát spánky. Pak prsty přesuňte na ušní boltce a jemně si je začněte třít. Můžete si za ně i jemně zatáhnout. Poté si uši přikryjte dlaněmi. Se zavřenýma očima dlaně několikrát přitlačte k hlavě a začněte boltce krouživými pohyby masírovat. Vše zakončete dlouhým a pevným stisknutím spánků. Pokud máte po ruce někoho, kdo je ochoten vaše tělo masírovat sám, dejte mu příležitost!

Uvařte si sny


Než sáhnete po prášcích na spaní, zkuste čaj jako z meduňka, heřmánku a mateřídoušky. Vypijte každý večer, tak čtvrt hodinky před tím, že si půjdete lehnout, po hrníčku. Určitě to tělu prospěje víc než "oblbováky" a ještě nebude hrozit, že se vydáte na cestu k návyku!

Vsugerujte si ospalost


Nedejte na špatné vzpomínky s nespavostí a představte si, že usínáte lehce. Začněte si v duchu opakovat, že usnete každou chvíli. Jestliže chcete sílu působení znásobit, položte si hlavu na polštářek plněný otrubami.

Kmín kořenný

31. května 2019 v 13:15 | Večery pod lampou 41/1996 |  Byliny proti nadýmání a křečím

Večery pod lampou 41/1996

Babiččina apatyka

Děti a léčivé rostliny

Byliny proti nadýmání a křečím

Kmín kořenný


(Carum carviL.)

Kmín je dvouletá, někdy i vytrvalá rostlona. V prvním roce vytváří růžici přízemních, pochvatě řapíkatých listů, s lístky čárkovitými, dvakrát až třikrát peřenosečnými. Ve druhém roce vyrůstá přímá, 80 až 100 centimetrů vysoká, rýhovitě hranatá lodyha, řídce větvená. Drobné, bílé květy tvoří složené okolíky. Plod- dvojnažka- je asi 3 až 5 milimetrů dlouhý a útlý. Kvete v květnu až červnu a zraje od července do srpna. Kmín je bylina rostoucí mnohdy i planě. Její sběr ve volné přírodě se však nedoporučuje, aby nedošlo k záměně s jinými druhy.

Účinné látky a působení

Hlavní obsahovou látku představuje silice obsahující především karvan a limonen, dále bílkoviny, flavonoidy, sacharidy, organické kyseliny atd. působí proti nadýmání, povzbuzuje činnost střev a uvolňuje plyny, má protikřečový účinek, je mlékotvorný a povzbuzuje činnost žaludečních šťáv. Podporuje vykašlávání při onemocnění dýchacích cest.

Použití

Kmín používáme u nemluvňat při trávicích potížích, zvláště při bolestivých křečích a nadýmání, ale také při lehkých průjmech, kdy bakteriostatickým působením omezuje kvasné a hnilobné procesy v trávicím ústrojí. U starších dětí podporuje vylučování žluče a žaludečních šťáv. Příznivě působí na činnost slinivky, což usnadňuje trávení a povzbuzuje chuť k jídlu. Je podáván i kojícím matkám, aby se zvýšila laktace.

Příprava léčivých čajů

Nálev pro nemluvňata ve druhém půlroce a pro malé děti:

½ lžičky rozdrcených semen zalijeme skleničkou vařící vody, necháme louhovat 30 minut a podáváme ½ až 3 lžičky - záleží na věku dítěte - několikrát denně jako prostředek proti nadýmání.

Nálev pro starší děti a mládež:

1 lžičku rozdrcených semen zalijeme skleničkou vařící vody, louhujeme opět 30 minut a pije se 1/3 až ½ skleničky dvakrát až třikrát denně. Starším dětem lze podávat i rozemletý kmín (1/2 lžičky) jako příměs do jídla. Kmín se často podává ve směsích s jinými bylinami, které mají podobný účinek, například s heřmánkem, rmenem, fenyklem, koprem a anýzem. Kromě bylinných směsí, které lze zakoupit v lékárnách, je k dostání i tzv. kmínový líh (Spiritus carvi) a silice (Aleum carvi). Při užívání v terapeutických dávkách se nevyskytují žádné vedlejší účinky.

-maj-

Kopr vonný

31. května 2019 v 11:05 | Večery pod lampou 41/1996 |  Byliny proti nadýmání a křečím

Večery pod lampou 41/1996

Babiččina apatyka

Děti a léčivé rostliny

Byliny proti nadýmání

Kopr vonný


(Anetheum graveolens L.)

Kopr vonný pochází z oblasti Středomoří a v mnohých zemích se pěstuje v zahrádkách jako významné koření. Kopr je jednoletá, 40 až 80 centimetrů vysoká bylina, silně aromatická. Lístečky má šedozelené. Trojitě péřité, nitkovité, uspořádané v podlouhlých střapcích. Květy jsou žluté a drobné. Plodem je žebrovitá nažka hnědé nebo šedavé barvy, okrouhlá, plochá s bočním žebrováním.

Účinné látky působení

Hlavní obsahovou složku tvoří silice obsahující karvon, limonen a felandren. Semena obsahují asi 20% oleje, 15% bílkovin, kyseliny, flavonoidy, kumariny. Povzbuzuje činnost střev a uvolňuje plyny, působí protikřečově, mlékotvorně (ovlivňuje příznivě činnost prsních žláz, proto se ordinuje kojícím matkám) a povzbuzuje rovněž vylučování žaludečních šťáv.

Použití

Kopr používáme u dětí při trávicích potížích. Plody nejsou toxické a mohou se podávat nemluvňatům, nejčastěji ve směsích s heřmánkem, anýzem nebo kmínem jako prostředek usnadňující trávení. Nať kopru (musí být ovšem čerstvá) by se měla stát, vzhledem k obsahu vitaminů a nerostných látek, stálou přílohou stravy našich dětí.

Příprava léčivých čajů

Nálev:

1/3 až ½ lžičky rozdrcených semen zalijeme šálkem vařící vody a necháme 30 minut louhovat. Podáváme jednu až tři lžičky odvaru denně, podle věku dítěte. Nemluvňatům nalijeme lžičku odvaru do skleničky s mlékem anebo ji podáváme přímo do úst po jídle. Dosud nebyly zjištěny žádné škodlivé účinky kopru. Průmyslově se ovšem u nás žádné přípravky z kopru nevyrábějí.

Rozmarýna

31. května 2019 v 9:55 | Večery pod lampou 24/1999 |  Koření na naší zahrádce

Rozmarýna


(Rosmarinus officinalis)

Rozmarýna je keř, jehož domovem jsou typické stálezelené křovité, často ostnité porosty ve Středomoří, známé pod jménem macchie. Je poměrně teplomilná, ale postupem času se dostala i do jiných částí Evropy, např. už ve starověku ji římské legie přenesly přes Alpy, kde dokonce zplaněla, podobně jako později v Americe. Známá je odedávna i v méně teplých oblastech, např. v Británii, a už v 8. století i v říši franské za krále Karla I. Velikého.

Rozmarýna se dostala do pěstování pro své brzo rozpoznané mnohostranné možnosti využití. Je rostlinou léčivou, kořeninovou i okrasnou. Keř vyžaduje chráněné slunné stanoviště a snáší těžší půdu. Dorůstá výšky 90-150 cm, ale obvykle se jarním seříznutím nebo zaštipováním udržuje nižší, do výšky 60 cm. Okrasný vzhled keři dodává jednak rozvětvený vzrůst se vzpřímenými až vystoupavými větvemi s šedou kůrou. Barevnost zvyšují stálezelené jehličkovité, kožovité listy s podvinutým okrajem, svrchu temně zelené, naspodu šedoplstnaté-a na jaře, v dubnu, upoutají modrofialové, silně vonné květy pyskatého tvaru, uspořádané v přeslenech vytvářejících klasy. Jsou medonosné a lákají hmyz.

Listy a květy obsahují aromatické látky, které se odedávna využívají k léčení, kořenění a k získávání vůní. Tyto vlastnosti učinily z rozmarýny i symbolickou rostlinu. Vzpomeňme, v kolika našich národních písních se o ní zpívá, nebo na větvičky rozmarýny, zdobící svatebčany podobně jako myrta, nebo účastníky místních posvícení.

Nejčastěji se využívají suché listy, získané odlistěním sušené nati. Vzhledem připomínají jehličí, voní po kafru, který obsahují, a chutnají kořenně nahořkle. Na trhu prodávané pocházejí vesměs ze sběru z přirozených porostů-ve Španělsku, Francii, Itálii a Jugoslávii, kde získaly vlivem teplého klimatu vysoké aróma. V domácím lékařství se dříve využívaly na čaj proti křečím, k podpoře tvorby žluči a k prokrvení pokožky. Ve vyšších dávkách není však čaj žádoucí, protože je dráždivý. Léčivý význam dnes rozmarýna prakticky ztratila. V jižní Evropě se však zpracovávají větvičky s listy na výrobu vonného oleje a průmysl využívá menší množství pro destilaci vonné silice, využívané v parfumerii. Největší význam si ovšem rozmarýna podržuje jako koření. Tradičně nepostradatelnou přísadou je zejména ve francouzské a italské kuchyni, především k ochucování masa-jehněčího, vepřového, telecího, kuřecího, rybího. Několik snítek rozmarýny se přidává k masu před pečením a před podáváním se odstraní. Někdy se malé množství listů, nebo i čerstvých květů, přidává také do salátů nebo polévek. Prodávají a využívají se především listy, a to čerstvé, sušené nebo jemně mleté. Prášková forma ztrácí ovšem brzo na kvalitě. Listy mají velmi výraznou chuť, proto se do jídel přidávají opatrně. Z nektarodárných květů se ve Středozemí také získává silně aromatický rozmarýnový med.

Rozmarýna je keř svým původem poměrně choulostivý, ovšem dá se pěstovat i u nás. Naše zimy venku ovšem nepřežívá - i pod krytem zmrzá. Pokud mráz zničí je výhony, rostlina je schopná odspodu obrůst. Krásné živé ploty z rozmarýny, kvetoucí v jižních oblastech po celý rok, tedy u nás v žádném případě nedocílíme. Keř pro ozdobu, vůni i kořenění si ovšem opatříme snadno pěstováním v přenosné nádobě. Jak známe z návštěv např. severní Itálie a Jugoslávie, i tam rozmarýny velmi často najdeme v nádobách pěstované zeleně před vchody do domů, na schodištích, u zdí, na terasách nebo na obrubách záhonů.

Ke kořenění otrháváme pravidelně snítky nebo jednotlivé pichlavé listy. Rostliny přezimujeme v chladném skleníku, pokoji nebo ve světlém sklepě. Mladé rostliny získáme buď výsevem semen v květnu, nebo ze řízků koncem léta. Nejsnazší je však koupit hotové rostliny v květináči. Vysadíme je na jaře na okraj chráněného záhonu nebo mezi bylinky. V srpnu rostliny přesadíme do větší nádoby, aby zakořenily k přezimování. Běžnou rozmarýnu je vhodné pěstovat jednotlivě, protože potřebuje větší prostor, existují však i zakrslé formy, kterým stačí méně místa, a také barevně zvláštní okrasné variety; ty ovšem bývají méně odolné než běžné typy.

ea

Láska má celkem pět fází

22. května 2019 v 6:46 | JENŽENY.cz |  Životní styl

Láska má celkem pět fází: Do té poslední se dostanou pouze ty nejstabilnější páry



O lásce se říká, že má spoustu podob. Jelikož je ale láska velmi dynamickým prvkem, má i několik fází. Podle psychologů procházejí všechny páry vývojem. Po prvotní zamilovanosti, kterou zná asi každý z nás, následuje ve vztahu další posun. Do poslední, páté fáze lásky, se však dostanou pouze životní partneři, kteří si byli osudově souzeni.

1. fáze lásky: Prvotní zamilovanost

V této fázi si připadáte, jako byste pluli na nadýchaném obláčku a na očích měli růžové brýle. Když se se svou láskou potkáte, máte pocit lechtání v podbřišku, každý vzájemný dotek je pro vás velmi elektrizující a svého partnera či partnerky se nemůžete vůbec nabažit.

V této líbánkové fázi nedokážete jeden bez druhého vůbec fungovat. Když jste bez sebe, chodíte jako tělo bez duše a neustále kontrolujete mobil, zda vám ten druhý nevolal či nenapsal. Jste zamilovaní až po uši. Když na svého partnera myslíte, možná, že se při tom i hloupě usmíváte.

Tip: Vryjte si hluboce do paměti, jak se zrovna teď cítíte. V průběhu vztahu, zvlášť když přijde nějaká krize, se vám tyto pocity prvotní zamilovanosti budou velmi hodit.

2. fáze lásky: Tvoříte usazený pár

Jeden na druhého nedáte dopustit. Stal se z vás usazený pár, který už místo flirtování a chichotání žije skutečným životem. Snažíte se s partnerem trávit všechen čas společně, dělíte se o své myšlenky a pocity a upřímně se zajímáte jeden o druhého. Ovšem pozor, pomalu se do vašeho vztahu vkrádá stereotyp.

Tip: Snažte se mezi sebou udržovat to vzájemné jiskření, které stálo na počátku vašeho vztahu. Věnujte si navzájem svůj čas. Zajděte si na večeři, zkoukněte doma svůj oblíbený seriál nebo vyrazte do přírody na procházku. Pouto, které mezi vámi je, je velmi křehké. Proto se jej vyplatí udržovat.

3. fáze lásky: Ve znamení rutiny a zklamání

Vůči svému partnerovi či své partnerce stále něco cítíte, ale něco je tu jiné. Už nejste tak nadšeni z toho, že spolu trávíte většinu volného času, jak jste byli v minulosti zvyklí. Začínají vás štvát každodenní povinnosti, jako je starost o domácnost, péče o děti a náročné zaměstnání. Jste jako by uvězněni v začarovaném kruhu a často se začínáte sami sebe ptát, zda jste si vůbec vybrali správně.

Tato fáze lásky, do které se vkrádá rutina a zklamání, je jednou z nekritičtějších vůbec. Jestli tuto fázi s partnerem úspěšně překonáte, je víc než pravděpodobné, že spolu vytvoříte velmi stabilní životní pár.

Tip: Uvědomte si, že osoba, se kterou žijete, je ta, do které jste se dřív tak zamilovali. Zkuste si rozpomenout na všechny ty pocity a vzrušující zážitky, které jste s partnerem zažívali ve fázi zamilovanosti na úplném začátku vztahu. Možná, že vás to nakopne i do dalších dnů, měsíců a let.

4. fáze lásky: Stabilní pár

Po překonání krize se z vás stává velmi stabilní pár. Na nic si nehrajete a víte, kdo skutečně jste. Ve třetí etapě jste velmi trpěli, možná se teď opět cítíte, jako kdybyste do sebe byli znovu zamilovaní.

S partnerem netrávíte čas výhradně společně. I když jste často spolu, dáváte jeden druhému prostor i pro vlastní záliby a kamarády. Už na sobě tolik nelpíte a jste nezávislejší, i tak je mezi vámi velmi pevné pouto.

5. fáze: Láska na celý život

Do této fáze se dostane pouze zlomek párů, které jeden v druhém našli lásku svého života. Jsou to lidé, kteří jsou si opravdovými životními partnery, respektují se se svými přednostmi a nedostatky a jeden bez druhého by si život už rozhodně nedokázali představit. K tomu, aby se dostali do této fáze, museli překonat spoustu životních krizí, ale jejich opravdová láska to vše zvládla na výbornou.

Kam dál