I nespavost je nemoc

8. července 2013 v 9:14 | MF Dnes 20. dubna 2001 |  Zdraví
Ve vyspělých zemích trpí poruchami spánku třetina lidí, říká profesorka Soňa Nevšímalová

I nespavost je nemoc. Začíná jí být od té chvíle, ky nám začne vadit. Ale to je přísně individuální, každý potřebuje k odpočinku jiný počet hodin. Rozeznáváme "krátkospáče", kterým stačí denně pět hodin a méně, a "dlouhospáče", kteří potřebují aspoň devět hodin. Také záleží na věku. V mládí člověk spí řekněme 8-9 hodin, ve stáří už jenom 6-7 hodin. Obecně platí, že spánek je vydatný tehdy, jestliže se po něm cítíme svěží a odpočatí.

Touto charakteristikou nás přednostka neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Soňa Nevšímalová uvedla na pole poměrně málo známé medicíny. A o tom, že profesorka Nevšímalová patří mez přední světové badatele v tomto oboru, svědčí, že si nedávno přivezla Cenu Americké neurologické akademie za výzkumy v oblasti spánku.

Trpěli nespavostí už lidé v minulých staletích, anebo je to spíš civilizační nemoc?
Určitě měli potíže už dřív. Ale dnes se zlepšuje diagnostika a léčba poruch spánku a to je jeden z důvodů, proč těchto pacientů přibývá. Také žijeme jiným způsobem života, kdy si nemůžeme odpočinout tak, jak by to náš organismus potřeboval. V porovnání s dobou před 50-100 lety se doba spánku zkrátila v průměru o dvě hodiny. Například moje babička si chodila po obědě na půl hodinky lehnout. To si já ani nikdo z mých kolegů dovolit nemůžeme. Prostě i na našem spánku se odráží zrychlené životní tempo.

Dá se tedy říci, že lidé, kteří si stěžují na potíže se spánkem, celkově přibývá?
Ano. To ukazují statistiky ve vyspělých zemích, kde 30-40 procent lidí trpí nějakou poruchou spánku. Na druhé straně se tam zvyšuje možnost jít do specializovaných center, kde tyto pacienty vyšetří, správně diagnostikují a léčí.
Ve Spojených státech a v západoevropských zemích s vyspělým zdravotnictvím už vyrostla síť specializovaných klinik - na milion obyvatel mají v průměru jedno takové pracoviště.
U nás je naše klinika jediná v republice, která má komplexně vybavenou spánkovou laboratoř a centrum pro potuchy spánku a bdění. Ostatní střediska jsou menší.

Co všechno vede k poruchám spánku?
Předně to jsou psychické poruchy, především stres, špatné návyky - nevhodná hygiena spánku, ale i příčiny fyzikálního rázu, kam patří hluk, světlo, nevhodná teplota místnosti, třeba i nezvyklá nadmořská výška ...
A samozřejmě tady také působí dědičnost. Poruchy spánku čili insomnie často souvisí nejen s psychiatrickými, ale i s interními chorobami. Na naší klinice se zabýváme poruchami, které jsou neurologického původu, jako je Parkinsonova choroba a jiná degenerativní a metabolická onemocnění. Jde vlastně o insomnie organického původu.

Organicky podmíněné - co to znamená?
Tyto poruchy bývají projevem jiných nemocí lidského organismu. V naší spánkové laboratoři je dovedeme poměrně přesně diagnostikovat. Pacienta vyšetřujeme celou noc. Večer dostane snímače fyziologických funkcí na hlavu, obličej, hrudník a končetiny. Díky tomu získáme určitý obraz o tom, jak prožívá spánek včetně dýchání, pohybů končetin nebo i pohybů celého těla. Navíc ho natáčíme na video, takže můžeme dodatečně analyzovat jakýkoliv jeho neklid, probouzecí reakce a případně i záchvaty ať už epileptického, či jiného původu.

Když dokážete většinu poruch diagnostikovat, umíte je i léčit?
Některé snadněji, jiné hůře.
Člověk, který trpí nespavostí, by si měl upravit svoji životosprávu - fyzicky a duševně se nepřepínat, naučit se vhodně odpočívat, vyhýbat se těžkým jídlům a alkoholu. Doporučujeme různé relaxační a psycholigické techniky. Léky - tedy hypnotika - co nejvíc omezujeme. A pokud se bez nich nemocný neobejde, vybíráme ty, které nejsou návykové a navozují co možná nejřirozenější spánek.

A když má někdo sklon pořád spát...Je i tohle nemoc?
Ano, známe nadměrnou denní spavost. Její léčba bývá složitější. Když zjistíme, že pacient v noci spí špatně, nejdřív se mu snažíme pomoci, aby spal lépe. Obvykle však musí lidé postižení nadměrnou spavostí čili narkolepsií, anebo dokonce lidé s trvale zvýšenou potřebou spánku čili hypersomnií trvale brát léky. Lidem postiženým spánkovou apnoí jak říkáme přerušovanému dýchání, většinou pomáhá používání přetlakového aparátu, který přerušovanému dýchání zabraňuje. Jde o poměrně malý přístroj veliký asi jako drobná přenosná televize, který má nemocný na nočním stolku. Pomocí tenké hadice je trvalým přetlakem vháněn vzduch do nosní dutiny pacienta a zabraňuje se tak vzniku apnoických pauz. Ovšem mnoho těchto pacientů mívá výraznou nadváhu a té se musí zbavit. Někdy je nutná i chirurgická léčba.
Když někdo trpí výraznou poruchou denního rytmu, doporučujeme, aby bral spánkový hormon melatonin. Bohužel u nás není tento lék registrován. Proto pacienty, kteří ho opravdu nutně potřebují, posíláme na Slovensko, kde ho mají.

Jaké nové směry výzkumu spánku se nyní rozvíjejí?
V poslední době se hodně studuje genetika spánku. V některých rodinách se přenášejí z generace na generaci různé poruchy spánku. Statistiky například ukazují, že když jeden rodič trpěl somnambulitismem, je 40procentní pravděpodobnost, že ji zdědí jeho děti.Jestliže ji měli rodiče oba, pravděpodobnost se zvyšuje až na 70 procent.
Ovšem tyto výzkumy jsou v počátcích.Genetici našli několik desítek genů, které odpovídají za naše biologické rytmy včetně spánku. Zatím není vůbec jasné, jakým způsobem by se daly ovlivňovat, to je vzdálená budoucnost, stejně jako veškerá genová terapie.
Nejvíc pokusů probíhá na zvířatech. V několika amerických laboratořích vypěstovali u psů dobrmanů a u myší narkolepsii. zjistili, že u nich chybí jeden druh neurotransmiteru čili přenašeče nervových signálů. Specialisté, kteří pracovali se psy, ho nazvali hypocratin, ti od myší zaseorexin - ale je to totéž. Na psychatrické klinice při Stanfordově univerzitě v Kalifornii, kde je nejznámější centrum pro poruchy spánku, objevili, že tato látka chybí v mozkomíšním moku naprosté většiny narkoleptiků a nenašli ji ani v mozku zemřelých pacientů.

Za co vy jste dostala cenu Americké neurologické akademie?
Se stafordskou skupinou Emmanuela Mignota spolupracujeme na výzkumu genetické podstaty nadměrné spavosti, máme i dva společné výzkumné granty. Předně jsme zpracovali studii o výskytu narkolepsie u řady generaci rodin v naší republice. Dlouhodobě se zabýváme biochemickými a genetickými příčinami této choroby. Normálně se tato choroba projevuje okolo puberty, často i později. Sledujeme jednoho unikátního pacienta, který trpí nadměrnou spavostí od narození, má i další obtíže včetně bulimie čili nadměrné chuti k jídlu. Našli jsme u něho genetickou poruchu - chybí mu zmíněný neurotransmiter hypocratin-orexin. Je to zatím jediný takto postižený na světě, ale jeho stav odpovídá experimentálnímu modelu narkolepsie u zvířat. A právě za zprávu o něm a o dalších dětech a mladistvých s touto chorobou jsem dostala cenu Americké neurologické akademie.

Nejčastější poruchy spánku

Spánek přerušovaný nenormálním probuzením
(parasomnie) - nočními děsy, náměsíčností (somnambulismem), nočním pomočováním. Bývá časté u dětí.
Přerušované dýchání
(syndrom spánkové apnoe) - noční spánek provázený hlasitým chrápáním přerušují dechové pauzy, které někdy vedou i k probuzení. Přerušené dýchání způsobuje nedostatečné okysličení krve, které později vede k selhávání srdce či plic a přispívá ke vzniku vysokého krevního tlaku (hypertenze). Spánek bývá mělký, lidé se ráno probouzejí unaveni, často s bolestmi hlavy, přes den jsou ospalí a méně výkonní. Trpí tím až 10 procent mužů středního věku a vyššího věku.
Nadměrná denní spavost
- buť záchvatová (narkolepsie), anebo trvale zvýšená potřeba spánku (hpersomnie). Narkoleptici bývají postiženi kromě nutkavé spavosti i záchvaty kataplexie - to je přechodné ochabnutí svalů, které se projevuje podklesnutím v kolenou, slabostí obličejového svalstva, někdy i pádem. Stavy jsou spojeny s emocí - smíchem, radostí, překvapením, strachem. Hypersomnici se těžko probouzejí a ráno mají různé obtíže, kterým lékaři říkají spánková opilost. Tito lidé potřebují spát denně 14-16 hodin, často usínají i během dne. Zvýšenou ospalost někdy způsobuje nekvalitní noční spánek zaviněný periodickými pohyby končetin včetně syndromu neklidných nohou. Jiní pacienti trpí únavovým syndromem, který se mimo jiné projevuje bolestmi svalů a kloubů v noci, a proto špatně spí.
Poruchy denního rytmu
(cirkadiánní rytmicity) jsou v podstatě dvojí: někteří mladí lidé dokážou být svěží do 2 či 3 hodin v noci a ráno spí do 10 hodin - to je syndrom zpožděné fáze spánku. Naopak starší lidé chodí spát dřív, někdy už okolo 19. či 20. hodiny a ve 3 či 4 hodiny ráno už jsou čilí a vyspalí - mluví se o předsunuté fázi spánku. Navíc senioři častěji trpí mělčím spánkem a jejich noc bývá rozkouskována častějším probuzením.
(ker)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 8. července 2013 v 9:20 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama