Kdo umí mluvit, hodně zístává

6. července 2013 v 11:53 | IMPULS čtvrtek 19. června 2003 |  Zaměstnání
Slušnému mluvenému projevu se dá naučit, i když nejste rozený řečník

Učili jste se to vlastně už na základní škole, když jste probírali sloh. Tehdy vám paní učitelka, ve vzácném případě učitel vysvětlili, že srávná slohová práce ná úvod, stať a závěr. Rétorice, tedy umění mluvit, jsme se ovšem na škole neučili, jinak bychom věděli, že tam pletí stejné pravidlo. Stejně důležité je získat určitou přirozenost, nečíst a nedrmolit. Tím můžeme zkazit všechno. Moje bývalá kolegině Helena hledala práci a zareagovala i na inzerát, který hledal ženy do studia životního stylu. "Přišla jsem tam," vyprávěla, "zaklepala a vešla. Pozdravila mne nějaká paní a vzápětí mne vykázala na chodbu." Když už se na chodbě tísnily čtyři uchazečky, paní vyšla, prodrala se mezi nimi na WC a pak je pozvala dovnitř. Usedla za stůl, vzala papír a deset minut s přísným výrazem četla, co všechno ti, kteří práci dostanou, musí. "Práci jsem dost potřebovala, ale tady jsem stěží vydržela těch deset minut. Pak jsem té paní poradila, aby se naučila s lidmi mluvit, a šla jsem," dokončila svůj příběh Helena. Protože šlo v podstatě o určitý specifický druh dealerství a za získání pracovních sil jistě měla paní provizi, myslím, že se tím nemůže uživit. Z Heleniny party nepřesvědčila nikoho. Chybovala navíc i v jiných věcech, než byl špatně přednesený projev.
Tak jako ke všemu, i k přesvědčivé přednášce je třeba mít trochu talentu, ale naučit se dá leccos. Především si projev předem promyslíme a připravíme. Ano, ve třech bodech, jako sloh. V úvodu řekneme, o čem chceme mluvit a proč. V hlavní části pak ohlášené téma - myšlenku, nápad, kritiku, rozvedeme.
Jednoduchými slovy a přehledně vysvětlíme, k čemu by byla realizace našeho nápadu dobrá, nebo proč jsme se rozhodli pro kritiku. Potom podpoříme vše stručnými a jasnými argumenty. Když se nám vše podaří a máme pocit, že zúčastnění chápou, o co nám jde, můžeme jít k závěru.
V části závěrečné pak pochopitelně vyvodíme závěry, vysvětlíme, jak náš nápad realizovat, případně navrhneme východisko ze situace, kterou kritizujeme.
Posluchači jsou pro nás okamžitým vodítkem. Vidíme, jestli jsme je zaujali, nebo jestli se nudí a koukají z okna. Už proto musíme mluvit, ne číst. Musíme komunikovat očima, obracet se na různé posluchače, nezapomenout na úsměv. Není ostuda učit se projevu před zrcadlem. Argumenty volte přesvědčivé, říkejte je jasně a nerozpatlejte je dalším zbytečným vysvětlováním. Až z vás bude ostřílený řečník, vyzvěte k diskusi a naučte se dobře, stručně a vtipně reagovat na otázky. Ani potom však nezapomínejte, že stručnost nade vše. Ale to už je vysoká škola mluvení.
Z počátku stačí, když váš projev bude souvislý, bude mít hlavu a patu a dokážete jej s pomocí několika napsaných záchytných bodů odříkat z hlavy. Zřejmě se z vás nestane táborový řečník, jehož plamenné projevy táhnou, ale to nevadí. Důležité je vědět, co chci sdělit, a opravdu právě to před publikem říci.
(vlk)
ps: Nebojte se svůj projev napsat. Je to lepší, než abyste říkali nesmysly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 6. července 2013 v 12:01 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama