Listopad 2014

Jak se rodil advent

30. listopadu 2014 v 19:23 | noviny kauflandu 44/2014 |  Vánoce
V období cca čtyř týdnů před Štědrým dnem se mluví o adventu, anebo jej připomínají alespoň čtyři svíce, které se postupně každou neděli rozsvěcují. Ale co to advent vůbec je?
Podobně jakoVelikonocům předchází v křesťansk´m kalendáři období půstu, také Vánocům předchází období adventu (advent je latinsky "příchod"). Lidová zbožnost a zvyky, které se už soustředily na vánoční svátky, přidělily ve vědomí křesťanů zvláštní postavení také adventu.

První stopy
První stopy vánoňí přípravné doby - adventu - se nenacházejí v Římě, kde bychom je možná hledali, ale ve Španělsku, především v Galicii. Svátek Kristova narození se zde slavil na Slavnost Zjevení Páně, lidově zvané Tři králové (6.ledna).

Půst svatého Martina
Odhlédneme-li od některých nejistých zpráv z druhé poloviny 4. století, mluvících o "třech týdnech zvýšené náboženské činnosti", je nejstarším svědectvím o adventu postní pořádek biskupa Perpetua z Tours (+ 490). Vyžaduje se v něm půst třkrát týdně v období od svátku sv. Martina (který také pocházel Tours a jeho svátek se slaví 11. listopadu) do Vánoc. Podařilo se dokázat, že toto ustanovení vycházelo z původního půstu svatého Martina ("quadragesima sancti Martini"), sahajícího od zmíněného světcova svátku až do svátku Zjevení Páně, což je 8 týdnů. Ale protože se v těchto oblastech vynechával půst o sobotách a nedělích, vychází to přesně na 40 postních dnů. Postit se znamenalo zříci se především požívání masa. Hlavně však šlo o konání skutků pokání, tzn. lítost nad svými hříchy, konání dobra, dávání almužny, návštěvu nemocných apod.

Ravenna a Řím
První stopy adventní liturgie lze zachytit v polovině 5. století v Ravenně. V Římě je možné pozorovat prvopočátky adventní liturgie až kolem poloviny 6. století, a sice v souvislosti se zimními postními oslavami, které obsahují také adventn´ myšlenky. Důležitým je bohoslužební pořádek města Říma papeže Řehoře Velikého (590-604), který obsahuje čtyři nedělní a tři mimonedělní mše adventního rázu. Původní obsah adventu přitom tvořilo Kristovo vtělení a příprava na jeho náboženskou oslavu.

Pokání, nebo radostná doba čekání?
V jiných oblastech, zvláště v Galicii, došlo v tomto ohledu k silným důrazovým posunům tím, že se advent zaměřil spíše na "poslední věci", tj. na Kristův příchod na konci věků a poslední soud. Jde zřejmě o vliv irských misionářů, kteří do popředí velmi silně stavěli Krista coby soudce přicházejícího soudit, a tím zdůrazňovali pokání. Z pozice hlasatelů pokání prohlašovali advent za vlastní dobu pokání. Něco z tohoto kajícného charakteru z Galie proniklo ve 12. století také do římské adventn´ oslavy, což se projrvilo např. vynecháváním zpěvu Gloria a nošením fialových mešních rouch. (Nezpívání Gloria afialové roucho jsou znaky vlastní postní doby, která je 40 dnů před Velikonocemi.) V Římě se ovšem striktně nenahlíželo na advent jako na dobu pokání. Jisté ztlumení v náboženské oslavě nastalo jen proto, aby se na Vánoce mohly rozezvučet zpěvy v plné nádheře a síle.

Různá délka adventu
Cose týče časového trvání adventu, římské řesení se čtyřmi adventními nedělemi se prosazovalo jen váhavě, ačkoli to takto pro Franskou říši ustanovili král Pipin a jeho syn Karel Veliký. Dlouhou dobu byl na různých územích znám advent, který pozůstával ze čtyř, pěti i šesti týdnů. V oblasti Milána je ještě dnes šest adventních neděl. Zdá se, že se až v průběhu 10.-11. století prosadilo ve francouzsko-galském prostřdí římské řešení. Připadl-li 24. prosinec na neděli, stanovily mnohé církve začátek adventu již na 26. listopad, aby mohly slavit jak čtyři adventní neděle, tak i slavnost vigilie, která se koná v předvečer svátku Narození Ježíše Krista. Nakonec se ovšem prosadilo, že v takovém případě začal advent až 3. prosince a slavení 4. adventní neděle odpadlo ve prospěch vigilie. Také nový liturgický pořádek zachoval pravidlo, že advent začíná nejdříve 27. listopadu a nejpozději 3. prosince. Jen slavení čtvrté adventní neděle se už nemůže potlačit ani v případě, že neděle připadne na 24. prosinec. Dopoledne tak věřící slaví 4. adventní neděli a večer si už připomínaj´ vigilii svátku Narození Ježíše Krista.

Struktura adventu
První adventní nedělí pro věřící zároveň začíná nový církevní rok. Dvojí povaha adventního času, která se časem vykrystalizovala - příprava naKristovo narození a očekávání druhého Kristova příchodu - náodezvu i v současné struktuře adventu. Od první adventní neděle se pohled věřících soustřeďuje především na druhý příchod Krista na konci věků a s tím spojený poslední soud. Druhá adventní neděle je ve znamen´ pokání. Třetí adventn´ neděle je naopak radostná a nese jméno podle prvního slova vstupního verše: "Gaudete = Radujte se". Fialovou barvu kněžského roucha, která symbolizuje pokán´, střídá barva růžová, která koresponduje s radostnou atmosférou této neděle. Růžová barva roucha je zajímavá také tím, že se používá jenom dvakrát za rok: o třetí adventní neděli a o čtvrté postní neděli. Má zdůraznit to, že i uprostřed pokání, které evokuje smutek, jde především o radost - z možnosti očištěni, nabrání nových sil a začátku od začátku. Od 17. prosince do předpoledne Štědrého dne je hlavní náplní adventního času rozj´mání o událostech, které předcházejí narození Krista a zvláštním způsobem avizují jeho příchod. Čtvrtá adventní neděle pokračuje v této linii opisů událostí, které se odehrály těsně před Ježíšovým narozením, jako jsou: andělovo poselství Josefovi, setkání Marie s Alžbětou a důležitá starozákonní mesiášská proroctví Adventní čas končí ve Štědrý den v patnáct hodin.

Pramen:
Adolf Adam: Liturgický rok, Nakladatelství VYŠEHRAD