Říjen 2016

Syndrom RBF

27. října 2016 v 16:25 | novinky |  Životní styl

Syndrom RBF: Nejsem naštvaná, prostě tak vypadám!

1
Právě v prodeji
Autor: Jan Sypal , 21. 10. 2016
Zachytit úsměv Victorie Beckhamové je téměř nadlidský úkol. "Ta ženská je snad věčně naštvaná," šeptají si mezi sebou fotografové, když si v hloučku vyměňují dojmy. Netuší, jak anglické zpěvačce křivdí…
Je totiž jednou z celebrit trpících RBF - syndromem naštvané tváře. A nejenom jí v mnohém komplikuje život.
Foto: Syndrom RBF: Nejsem naštvaná, prostě tak vypadám!
Pořádně kysele se nevědomky tváří herečka Kristen Stewartová…
Netvař se tak kysele!
Trápení s ním mají hlavně ženy. Neprozradí ho letmý pohled do zrcadla ani běžná konverzace. V celé své "kráse" vyjde najevo až v momentě, když člověk přestane dávat pozor, "vypne" obličej a nesnaží se vyjádřit žádnou emoci. Netváří se prostě nijak. Pokud pak tvář působí podrážděně, naštvaně, skepticky, je to jasné. Dotyčný dostal od přírody do vínku RBF, tedy "resting bitch face". Nikterak lichotivou anglickou zkratku lze do češtiny přeložit jako mrzutý, nespokojený výraz. Nebo také jednoduše "ksicht naštvané krávy", jak ho někteří bez servítek titulují. Život s ním není žádný med. Od dětství, kdy je člověk neustále okřikován, aby se netvářil jako kakabus, až po dospělost, kdy může pořádně zkomplikovat partnerské i pracovní vztahy. Své o tom ví třeba třiadvacetiletá Nora Longová, postgraduální pracovnice advokátní kanceláře na Floridě. Její boj s RBF začal už v mateřské školce, kdy si ji ředitel jednoho dne zavolal do své kanceláře. "Myslel si, že jsem nešťastná. Od té doby, kdykoliv mě potkal, nezapomněl zavelet: 'Úsměv, Noro!'" vzpomíná po letech Nora.
Foto: Syndrom RBF: Nejsem naštvaná, prostě tak vypadám!
…zpěvačka Victoria Beckhamová…
"Naštvané" celebrity
Americká novinářka Jessica Bennettová (*1981) se se svými zážitky svěří deníku The New York Times. "Jednou jsem se objevila jako host v krátkém televizním zpravodajském vstupu. Když sem se posléze uviděla na obrazovce, zděsila jsem se. Dívala se na mě tvář, kterou jsem nepoznávala. Koutky úst svěšené, svraštělé obočí, našpulené rty a kamenný pohled vpřed. Vypadalo to, jako bych se současně nudila, byla naštvaná a skeptická. Ten výraz vysílal k moderátorovi relace jasný vzkaz: 'Chcípni'. V tu chvíli jsem se připojila k ženám trpícím RBF." Je mezi nimi i nejedno slavné jméno. O Victorii Beckhamové (*1974) už byla řeč. Pořádně kysele se nevědomky tváří také herečka Kristen Stewartová (*1990), její kolegyně z branže Anna Paquinová (*1982) a January Jonesová (*1978), modelka Tyra Banksová (*1973) či sama hlava britské monarchie Alžběta II. (*1926). Z lovu "naštvaných" celebrit se v poslední době stala nová móda. Profesor Chloé Hogg však v roce 2014 poukáže na to, že tento jev není nijak nový. Jako důkaz pak předloží veřejnosti portrét francouzského krále Ludvíka XIV. (1638-1715) od jeho dvorního malíře Hyacintha Rigauda (1659-1743), na které se vladař netváří zrovna moc přívětivě.
Foto: Syndrom RBF: Nejsem naštvaná, prostě tak vypadám!
…nebo modelka Tyra Banksová.
Předmětem výzkumu
Největším spojencem syndromu RBF je čas. S přibývajícím věkem nám jako přirozená reakce na gravitaci a genetiku klesají koutky a tvář tak dostává ještě nevrlejší rysy. Některé ženy s RBF se proto svěřují do péče plastických chirurgů. Dva američtí behaviorální vědci Jason Rogers a Abbe Macbethová se nedávno rozhodli podrobit syndrom RBF důkladnému zkoumání. S pomocí počítačového programu zkoumají na více než desetitisících obrázcích lidských obličejů osm základních emocí: štěstí, smutek, vztek, strach, překvapení, znechucení, opovržení a - pro syndrom RBF tu nejklíčovější - neutralitu. Pro každou z emocí určí mapu 500 bodů na tváři, přičemž s výrazem, který tazatelé označí jako neutrální, se nejvíce shodnou emoce znechucení, opovržení a smutku.
Foto: Syndrom RBF: Nejsem naštvaná, prostě tak vypadám!
Syndromem RBF pravděpodobně trpěl i sám francouzský král Ludvík XIV.
Foto: nytimes.com, modzik.com, wetpaint.com, en.wikipedia.org, ranker.com

Chřipka

25. října 2016 v 16:51 | Blesk 19.října 2006 |  Servis

Chřipka: Takhle nás může skolit


Většinou máme tendenci chřipku podceňovat. Málo se však ví, že chřipka, ač jedna z nejběžnějších, je zároveň jednou z nejstrašnějších chorob, se kte­rými se lidstvo potýká. "Může proběhnout jako lehké onemocnění, pokud bu­dete ochotni dodržet klidový režim a ležet v posteli. V opačném případě se můžete dočkat komplikací. Jejich závažnost se potom pohybuje od relativně neškodných až po život ohrožující dramatické stavy," říká prof. MUDr. Jiří Havlík, odborník na infekční choroby.

Průběh onemocnění závi­sí na věku nemocného, cel­kové odolnosti a případných dalších přidružených choro­bách. Záleží i na samotném viru. Na to, jak se chřipce vyhnout stoprocentně účin­ný recept neexistuje. Jsou však možnosti jak riziko nákazy výrazně snížit, nebo alespoň zmírnit její průběh. První z nich je omezit mož­nost kontaktu s virem. V do­bě zvýšeného výskytu chřip­ky se vyhněte pobytu se společnosti většího množ­ství lidí. Zvyšte příjem vi­tamínů a tekutin. V pří­padě, že nemůžete zajistit dostatek vitamínů potravou, obstarejte si některý z mul­tivitamínových přípravků. Kromě vitamínu C by měl obsahovat i zinek a selen. Teple se oblékejte. Jednou z nejúčinnějších způsobů ochrany je očkování. Pod­stoupit by jej měly zejména starší lidé a osoby se zá­važným chronickým one­mocněním.
Miluše Vrtílková


Akutní zánět hrtanu

Při zánětu hrtanu hlasivky i okolní tkáň zduří, a tím se výrazně omezí místo pro proudění vzduchu do plic. Onemocnění začíná náhle a projeví se dráždivým kašlem, ztrátou hlasu, sípáním a dušností. Zánět se může rozšířit až na průdušky. Tehdy se k obtížírn přidává drsný kašel a vysoká teplota.

Chřipkový zápal plic

Jde o těžkou, život ohrožující komplikaci. Při zápalu plic se rychle zvýrazňuje kašel a ne­mocný nestačí s dechem. Je nutné okamžité přijetí do nemocnice a intenzívní léčba. I při možnostech moderní medicíny až po­lovina pacientů s tímto typem zápalu plic umírá.


Zánět svalů

Svalové postižení se objevuje zhruba za pět až sedm dní od počátku chřipky. Projeví se výraznou únavou, svalovou slabostí a hlavně bolestí svalů. Mírná bolest svalů je obvyklým příznakem i u nekomplikované chřip­ky. U zánětu svalů je však bolest výrazná a omezuje i jejich sílu. Typicky bývají postiženy svaly stehen. Je nezbytné přijetí v nemocnici. Pacient musí dodržovat klid na lůžku.


Zánět srdečního svalu

Postižení srdce se může rozvíjet pomalu nebo náhle. Pacient pociťuje bušení srdce, únavu, celkovou slabost, nevol­nost, mohou se objevit otoky dolních končetin, střevní problémy, potíže s dechem. Nemocný se zánětem srdečního svalu patři jednoznačně do nemocnice!


Postižení nervového system

Jde o zánět mozku a jeho obalů (mozkových blan). Komplikace na sebe upozorní úpornými bolestmi hlavy, očí, světloplachostí, malátností, celkovou schváceností, bolestmi svalů a zad. Přidat se mohou poruchy vědomí, halucinace nebo křečovité záškuby končetin.


Více se dozvíte na www.chripka.cz

Ve skořápkách se skrývá síla

24. října 2016 v 14:48 | Blesk magazín 1998 |  Blesk

Ve skořápkách se skrývá síla


Chutná jádra ořechů snižují hladinu cholesterolu v krvi, obsahují vitaminy, železo, měď i draslík


Podle amerických výzkumů denní spotřeba necelých sto gramů vlašských ořechů - pokud se používají místo nasycených tuků (např. Masa, másla, sýrů) jako součást nízkotučné diety - snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Tím se zmenšuje riziko výskytu aterosklerózy a srdečních chorob. Ovšem různé druhy ořechových jader jsou také cenné obsahem vitaminu B a E i užitečným zdrojem bílkovin.

I naše prodejny běžně nabízejí arašídy, lískové oříšky, vlašské ořechy, kešu, pistácie či mandle. První tři jmenované druhy jsou obzvlášť bohatou zásobárnou základních mastných kyselin životně důležitých pro normální růst tkáně a její vývoj. Pro vegetariány mohou být zdrojem mnoha živin obvykle získávaných z živočišné potravy. Kombinováním s chlebem, zrním a luštěninami (zvláště se sójovými boby a čočkou) docílíte vyváženého poměru všech základních aminokyselin. Oproti para, lískovým i vlašským ořechům mají jedlé kaštany dvakrát méně tuků. Zato jsou bohaté na sacharidy ve formě škrobu a vlákniny. Váhově stejné množství kaštanů má sotva polovinu kalorií než většina ořechů a obsahuje mnohem víc vody.

Při konzumaci cenných jader si ovšem musíme uvědomit, že mají vysokou kalorickou hodnotu. Arašídy patří k nejběžnějším potravinovým alergenům. Ve výjimečných případech mohou být alergie na ně i smrtelné. Jedním z největších rizik je zadušení malých dětí, které nemohou pořádně rozkousat potravu. Do čtyř let by proto nikdy neměly dostat ořechy v jiné než mleté podobě. Měly by se skladovat v chladu a suchu, protože snadno chytají plísně. Pak se stává, že produkují jedovaté substance nazývané mykotoxiny. Proto bychom nikdy neměli jíst produkty se sebemenšími stopami plísně na skořápce nebo na jádru.

Vlaďka Merhautová

Jak kdysi vypadaly naše domovy

23. října 2016 v 6:31 | Novinky |  Životní styl
úterý 30. srpna 2016, 9:44
Jak jsme si vybavovali domácnost za socialismu? Co dnes působí směšně, a co naopak obdivuje i mladá generace
Retro výstava z éry komunismu v Tančícím domě
zdroj: Novinky

Vzpomínková výstava Retro

Pokud si chcete zavzpomínat na 70. a 80. léta, zajděte do Tančícího domu v Praze, Jiráskovo nám. 6.
Do 16. října jsou tu k vidění dobové artefakty, které přibližují styl bydlení, módu, trávení volného času, ale také televizní reklamy včetně animované postavičky pana Vajíčka, symbolického průvodce touto zdařilou retro výstavou.

"Dáme si do bytu, do bytu, dáme si vázu, do vázy kytici, pod vázu stůl. Ke stolu židli, kdo židli má, bydlí, každý, kdo bydlí, má starostí půl," zpívala Irena Kačírková s Josefem Bekem v prvním televizním písničkovém klipu v roce 1958. Bylo to v době, kdy vrcholila bytová krize v tehdejším Československu.

První sídliště

S nedostatkem bytů se potýkalo Československo snad odjakživa. Konkrétně v Praze se za první republiky problém řešil výstavbou rodinných domků a samozřejmě činžovních domů, pro nejchudší vznikaly na periferiích nouzové kolonie.
Vybavení bytů vypadalo jako přes kopírák, včetně nezbytné rohové lavice.
Vybavení bytů vypadalo jako přes kopírák, včetně nezbytné rohové lavice.
FOTO: Výstava Retro v pražském Tančícím domě (5x)
Kvůli získání bytu se už tehdy zakládala stavební družstva - své měli úředníci, ale i novináři a spisovatelé, kteří si díky tomu pořídili bydlení třeba na Vinohradech nebo na smíchovských Hřebenkách.
Ve třicátých letech se také začala stavět první sídliště - tak vznikly funkcionalistické domy Na Zelené lišce na Pankráci s malometrážními byty a s dlouhými úzkými pavlačemi, které měly utužovat kolektivní styl života. Po válce se pak jako první stavělo strašnické sídliště Solidarita z neomítnutého betonu, v němž spojilo síly několik družstev a průmyslových podniků.
Možná ještě máte doma tenhle typ mixéru nebo klasickou sifonovou láhev.
Možná ještě máte doma tenhle typ mixéru nebo klasickou sifonovou láhev.
V roce 1953 se ve starých Ďáblicích objevil první panelák. Od těch pozdějších ho odlišovala sedlová střecha a omítka, která kryla panely. Byty v něm měly sto metrů čtverečních. O tom se lidem v pozdějších úsporných panelácích mohlo leckdy jen zdát. V 50. letech se velké byty ve staré zástavbě dělily pomocí příček na dva.
Do činžovních vil se zase ke stávajícím obyvatelům přidělovali další nájemníci. Většina bytového fondu byla zestátněna a starat se o něj měl Obvodní podnik bytového hospodářství (OPBH). Staral se většinou mizerně, a tak historické domy chátraly.

Bytové stěny jako vizitka

Když už šťastlivec obdržel dekret na byt (vlastníkem v pravém smyslu slova se stát nemohl), začal řešit, co si do něj dá. Mladé rodiny většinou začínaly pořízením obývací stěny, na kterou si manželé brali bezúročnou, tzv. novomanželskou půjčku. I když se dnes většině těchto stěn vysmíváme, rozhodně nebyly výdobytkem socialismu.
S nápadem na modulové sestavy, z nichž si může každý podle potřeby složit úložné skříňky, přišel už ve 20. letech architekt Jan Vaněk. Prosazoval účelné bydlení a sériovou výrobu nábytku pro široké vrstvy.
Jeho nábytek byl celodřevěný a kvalitně zpracovaný, což se o sektoru 70. a 80. let zdaleka říci nedá. Odborníci tvrdí, že bytové stěny byly spolu s televizorem, který se nezřídka pořizoval u Multiservisu na zlodějské splátky, jakousi vizitkou obyvatel bytu.
Každopádně nenabízely příliš invence a vzhledem k omezenému počtu jejich výrobců se stávalo, že vypadaly jedna jako druhá. Přesto jsou dodnes ceněné například sestavy komod a sekretářů, které v 60. letech vyráběla soběslavská Jitona.
Nechybí v nich skříňka na gramofon ani vyklápěcí minibar. Kdo si chtěl vybavit obývák po svém, musel se poohlédnout po šikovném truhláři anebo obíhat bazary s použitým a starožitným nábytkem, který se ovšem rozměry nehodil do paneláků.

PVC a umakart

Velkým problémem bylo také vybavení kuchyní. Ve starých bytech se ještě daly najít klasické kredence a sporák na uhlí, na němž se i vařilo. Moderní hospodyňky se pak sháněly po plechových nebo umakartových kuchyňských linkách a patřičných spotřebičích.
Kuchyňským linkám vládl umakart, plynový nebo elektrický sporák vyráběla Mora, společnicí na nákup a do front v obchodech nám bývala kolečková taška.
Kuchyňským linkám vládl umakart, plynový nebo elektrický sporák vyráběla Mora, společnicí na nákup a do front v obchodech nám bývala kolečková taška.
Jak vypadala typická kuchyň 60. let? Na podlaze nevzhledné PVC, stůl pokrýval igelitový ubrus, v lepším případě lněný. V okně visely vzorované závěsy ve stylu Bruselu (světová výstava EXPO v Bruselu 1958 nadlouho ovlivnila životní styl nejen v tehdejším Československu).
Kromě plynového nebo elektrického sporáku Mora byla nejžádanějším kouskem chladnička - stačila malá, na 40 litrů, z Elektrosvitu Nové Zámky. Elektro Praga Hlinsko nabízelo robustní, téměř nezničitelné mixéry, hrncové vysavače a žehličky.
K nepostradatelným pomocníkům patřila také remoska, elektrický pečicí hrnec, který se dobře hodil i na chaty. Byl skladný, levný a stejně dobře se v něm upeklo kuře nebo buchty.
V téměř každé kuchyni pak stála drátěná sifonová láhev na výrobu sodovky a "nerozbitné" sklenice duritky, které patřily i k povinné výbavě školních jídelen. Myčky na nádobí se v Čechách začaly objevovat v ojedinělých kusech až v 70. letech.
Myčka na nádobí tehdy rozhodně nepatřila k běžné výbavě.
Myčka na nádobí tehdy rozhodně nepatřila k běžné výbavě.

Koupelny, prádelny, sušárny

Samostatnou kapitolou byly koupelny. V panelácích byly součástí bytového jádra a nedalo se v nich téměř hnout. Místo obkladů mívaly šedou umakartovou stěnu, plechovou vanu a umyvadlo, které často přesahovalo do vany.
Ve starých domech koupelny někdy nebyly vůbec. Za hygienou se vyráželo do městských lázní, případně byly vybaveny kotlem na uhlí. V něm se muselo s předstihem zatopit, aby byla k dispozici teplá voda. Ale i ten, kdo si chtěl vybudovat novou koupelnu a obložit ji dlaždičkami, to neměl snadné.
Obkladačky stejně jako baterie patřily k nedostatkovému zboží, protože monopolní výrobci nestačili pokrývat poptávku. Ani pračky nebývaly běžnou součástí výbavy domácností. Proto v domech existovaly společné prádelny a sušárny, nebo alespoň půda.
Poskakující tatramatka bývala oblíbeným zdrojem vtipů.
Poskakující tatramatka bývala oblíbeným zdrojem vtipů.
Praní ložního prádla a ručníků se svěřovalo provozovnám Osvobozené domácnosti, ostatní kusy ještě mnohé ženy praly ručně na valše. Kdo měl vířivou pračku značky Romo, považoval to už za velké vítězství. První naše automatické pračky byly velmi drahé, padl na ně několikaměsíční výdělek.

Jekor nebo kovral?

Starší generace jistě pamatuje v bytech stěny vymalované válečkem. Na přelomu 60. a 70. let přišly do módy tapety, které měly nahradit malířskou štětku. Jejich obliba byla obrovská navzdory tomu, že zpočátku pro ně nebyla k mání vhodná lepidla a kutilové se při tapetování pořádně zapotili.
Podlahy panelákových pokojů se v 60. letech začaly pokrývat jekorem, netkanou textilií vyráběnou v Ivančicích. Šla skutečně na dračku. Později k ní přibyl měkčí kovral, vyráběný v libereckém Bytexu. Na polypropylenovém podkladu byl všitý vlas z chemických nebo syntetických vláken, vysoce odolný proti poškození.
Pokud se na něj přece jen vylilo červené víno nebo inkoust, doporučovali výrobci prostě místo vystřihnout a nahradit novým kusem krytiny, která se zespodu přilepila lepicí páskou.
O plovoucích podlahách se samozřejmě tehdy nikomu ještě ani nesnilo…
Blanka Kovaříková, Právo

Nakropení prádla

19. října 2016 v 12:42 | časopis Překvapení |  Babiččina rada
K nakropení prádla používejte teplou vodu. Můžete tak hned začít s žehlením, protože teplá voda se rychleji a rovnoměrněji vsákne do tkaniny.

Léčivé účinky česneku

13. října 2016 v 14:16 | Novinky |  Zdraví

Léčivé účinky česneku

Česnek neboli Allium sativum lze považovat za jeden z největších darů přírodní medicíny. Má silné antibakteriální, protiplísňové a antivirové účinky a je považován za velmi účinný imunitní stimulant. Je tak vhodné jej užívat i v rámci prevence a při prvních příznacích nejrůznějších onemocnění.
Česnek má celou řadu léčivých účinků.
Česnek má celou řadu léčivých účinků.
pondělí 4. července 2016, 10:05
Česnek obsahuje těkavé oleje, tzv. alliin, enzym allinázy, silice se sirnými organickými sloučeninami, selen a vitamíny A, B, C a E. Těkavé oleje a sirné sloučeniny jsou zodpovědné za štiplavý zápach, ale také za jeho léčivé vlastnosti - působí dezinfekčně, ničí bakterie a pak také vypuzují z těla parazity.
Organicky pěstovaný česnek obvykle obsahuje vyšší množství síry, a proto má i silnější léčivé účinky. Nejčastěji je konzumován pro své protizánětlivé účinky, ale také jako preventivní prostředek kardiovaskulárních onemocnění. Je vědecky potvrzeno, že česnek dokáže snížit riziko aterosklerózy, a to tak, že snižuje lepkavost krevních destiček, ředí krev, čímž minimalizuje tvorbu krevních sraženin a snižuje hladinu cholesterolu. Může tak předcházet rizikům mrtvice či infarktu.
Česnek pomáhá snižovat i hladinu triglyceridů a současně zvyšovat hladinu dobrého cholesterolu (HDL).
Pro jeho antibakteriální vlastnosti se o něj zajímal už v roce 1858 i biolog a lékař Louis Pasteur. Ve svém experimentu umístil stroužky česneku do Petriho misky s bakteriemi a zjistil, že v místech obklopujících česnek byly bakterie zabity. Lze ho tedy podle doktora Josepha Altona vnímat jako alternativu k širokospektrým antibiotikům a lze ho použít při léčbě řezných a hnisavých ran.
Proti plísňovým infekcím pak česnek funguje ještě lépe než proti bakteriím. Extrakty z česneku mají tak skutečně výtečný antimykotický účinek a na rozdíl od jiných přípravků nemají žádné vedlejší účinky. Další výhodou česneku je podle serveru backwoodshome.com to, že si velmi dobře poradí i s viry, především v čerstvé formě. A pokud je podáván během nachlazení a chřipek, výrazně snižuje projevy a délku onemocnění.

Jak česnek používat, aby léčil

Ideálně v čerstvé formě. Lze jej ale také naložit do medu nebo přidat do čajové směsi s hřebíčkem. Výborná je i šťáva z čerstvého česneku či česnekový olej. Na trhu jsou pak k dostání nejrůznější česnekové tinktury či pilulky.
Pokud pomocí česneku chcete snížit hladinu cholesterolu, triglyceridů a glykémie, pak konzumujte pravidelně každý den 1-3 čerstvé stroužky česneku. Aby byl česnek chutnější, můžete ho smíchat s medem. Pokud česnek hůře trávíte, pak jej zapíjejte zázvorovým čajem.
V případě boje s vnitřními bakteriálními (včetně zánětů močového měchýře a ledvin), virovými nebo plísňovými infekcemi, případně parazity, vyzkoušejte čaj z čerstvého česneku nebo sirup s medem. Můžete také použít česnekovou tinkturu či tobolky, ale čerstvý česnek bude určitě účinnější.
Na bolesti v krku opět pomáhá česnekový čaj se lžičkou medu.
Jako prevenci nebo léčbu počátečních infekcí můžete použít chladné obklady z česnekového čaje či vnitřně česnekový sirup. Česnekový olej lze použít místo antibakteriální masti.
Česnek může pomoci i při léčbě bradavic. Plátek česneku je dobré aplikovat přímo na bradavici, okraje bradavice potřít olivovým olejem a vše překrýt obvazem nebo náplastí.
Oloupaný plátek česneku zabalený v gáze lze také vložit do ucha a léčit tak ušní infekce.
Česnekový čaj
Uvařte litr vody, nechte mírně vychladnout a přidejte 4-5 najemno nasekaných stroužků česneku, čerstvou citrónovou šťávu a dle chuti med.
Pijte 3-4 šálky denně, a to jak teplé, tak studené. Nikdy ale čaj znovu nepřevařujte, ztratil by účinky.
Česnekový sirup
Půl až jeden stroužek česneku rozdrťte a přidejte lžíci medu. Každých 4-6 hodin spolkněte jednu lžíci tohoto sirupu.
Česneková tinktura
Plný hrnek nasekaných stroužků česneku vložte do uzavíratelné sklenice, přidejte dva šálky vodky nebo octa a uzavřete víčkem. Každý den zatřeste sklenicí, po dvou týdnech přeceďte obsah, vyhoďte česnek, tinkturu nalijte do tmavých lahviček a uložte do chladu. Ideální dávkování tinktury je 5 kapek 4krát denně.
das, Novinky