Prosinec 2016

Co možná nevíte o jmelí

8. prosince 2016 v 11:30 | Večery pod lampou 51/1994 |  Co možná nevíte
Tento náš vánoční a novoroční symbol štěstí se latinsky nazývá Viscum album, jmelí bílé,podle bílých, kulatých bobulí. Je to stálezelený, poloparazitický keř, vytvářející v korunách stromů košaté trsy, v pozdějším věku kulovitého tvaru. Dosahují výšky a šířky až přes půl metru. Kvete brzy na jaře bledě zelenavými, nenápadnými kvítky. Plody jsou bílé bobulky a dozrávají teprve o Vánocích.

Parazitismus jmelí je jen částečný, od svého hostitele - bývají jím různé jehličnaté a i listnaté dřeviny, velmi často jedle, topol, lípa, borovice - si bere pouze vodu a v ní rozpuštěné minerální soli, zatímco cukry a další organické látky potřebné ke stavbě svých orgánů si "vyrábí" samo, protože má své vlastní asimilační orgány - zelené listy. Silná pokožka je chrání před zmrznutím, a proto se rostlina i v zimě udrží svěží a zelená.

O rozmnožování jmelí se starají ptáci. Bobulky jsou totiž oblíbenou potravinou drozdů, kosů a brávníků. Semena obalená lepkavým rosolem se snadno přilepují ptákům na zobák a oni je pak od větve k větvi roznášejí. Nebo se tvrdá, nestrávená semena dostávají na větve s trusem. Zde uváznou a mohou vyklíčit. Při klíčení - bývá to v květnu - se kořínek obrací ke kůře stromu a zalézá špičkou do jeho skulin. Tam se rozšíří v terčovitou destičku, z jejíhož středu vyrůstá jakýsi násadec, který proniká kůrou až do lýka. Z něho vyrůstají šikmo další výběžky a kořínky, vnikají do dřeva a svými protáhlými buňkami čerpají ze dřeva živné látky.

V některých krajích se jmelí usazuje i na jabloních. Tam se ovšem proti němu nemilosrdně zakročuje. Keřík nestačí jen vylomit nebo uříznout, je potřeba odříznout celou větev hluboko pod keříkem, až tam kam sahají zelené kořínky. Místo, kde se větev odřízla, se pro jistotu obaluje do neprůhledného obalu, aby případné zbylé kořínky bez světla zahynuly.

Tato rostlina má několik krajových názvů. Lidé jí říkají omelí, mejlí, na Moravě je nejrozšířenější název jemela. Pověra, že jmelí přináší štěstí a má kouzelnou moc, se udržuje po staletí. A protože roste na vrcholech stromů, věřívalo se jí k zaříkávání a léčení některých nemocí. Také pro dnešní lékařství je to zajímavá rostlina. Obsahuje totiž látky, které podporují rozšiřování cév, a tak brání jejich kornatění.

V jemelinách, les Úlepek nebo V lepkavých jsou starobylé místní názvy a připomínají ještě jedno využití jmelí, a sice výrobu lepu, na který pak ptáčníci chytali malé, zpěvné ptáčky. V březnu vylézali dobří lezci s jalovicemi na stromy, česali kvetoucí jmelí a z větviček strhávali zelenou kůru. Čihaři-ptáčníci všechno rozmačkali a nechali v ptáčnické nádobě zkvasit. Do zkvašené "zaslizlé" šťávy se přidala voda a lepkavá hmota se vařila, než zhoustla. Pak se rozprostřela na plochý kámen v potoce, omývaný jen slabým proudem vody, a vytloukala dřevěnou palicí, aby se odplavily rostlinné zbytky mnohem lehčí než hustá lepkavá hmota na kameni. Ta se znovu povařila, nalila do cínové láhvice utěsněné dřevěnou zátkou, která ve vodě nabobtnala, takže dokonale utěsněný lep vydržel dlouho čerstvý. A na vějice pořádně obalené tímto lepem, si sedali nic netušící ptáčci.

Před nástupem křesťanství hrálo jmelí podstatnou úlohu v germánské a keltské mytologii. Druidové, kněží starých Galů a Britů, prý viděli ve jmelí symbol všech darů nebes, kterých se dostává pozemšťanům. O svátcích slunovratu, tedy v době našich Vánoc, vystupoval druid oblečený do bílého roucha a s rukama v rukavicích do koruny stromu porostlého jmelím a zlatým nožem odřízl jeden jeho trs. Teprve když bylo jmelí s úctou uloženo na oltář pod bílou přikrývku, mohla být zabita zvířata jako úlitba bohům.

Pověst o jmelí najdeme ve staronordické mytologii. Dobrý Balder, syn Odinse a Friggy, měl zlověstné sny. Friggy použila všechny prostředky k zaklínání, aby jeho obavy vyvrátila a uchránila ho před zlým osudem. Sny nelhaly. Při slavnostech, které se krátce nato pořádaly, ji žádali bohové, aby na svého syna útočila nejrůznějšími zbraněmi. Kameny, oštěpy ani šípy však Balderovi neublížily - tak dobře byly zaklety. Bohům nezbylo než Balderovi blahopřát k jeho štěstí a vítězství. Jeden z nich, lstivý bůh Loki, však vyzvěděl od Friggy její tajemství a dozvěděl se, že jeden prostředek při svém zaklínání přece jen vynechala. Jmelí. Upravil tedy větev jmelí na střelu a požádal slepého Friggidina syna Höda, aby ji žertem po svém nepřemožitelném bratrovi hodil. Balder byl zasažen a klesl mrtev k zemi. Friggy vyslala svého dalšího syna do podsvětí, aby Baldera vykoupil. Vládce podsvětí si kladl neobvyklou podmínku: propustí Baldera, budou-li pro něho plakat všechny bytosti i věci. Jeho poslové se vypravili do světa a zjistili, že se tak skutečně stalo - plakali nejen lidé, ale i kámen a kov. Ovšem když se vraceli, nalezli v jedné jeskyni obřici, která odmítla uronit jedinou slzu. A tak musel Balder zůstat v podsvětí.

A ještě něco: nezapomeňte, že štěstí přináší podle staré pověry jen darované jmelí. Rozdejte ho tedy co nejvíc.

-jih-