Únor 2017

Domácí rozpočet

28. února 2017 v 9:59 | Zemědělský kalendář 1985 |  Babiččina rada
Každá domácnost je vlastně jakýsi stát v malém a tak jako stát potřebuje i ona pevný finanční rozpočet. Každá rodina si rozpočet sestavuje podle svých zvyklostí a potřeb.

Finanční rozpočet musí udržet v rovnováze příjem a vydání. Pamatujeme na všechny položky, které jsou nutné k vedení domácnosti. Můžeme je rozdělit na položky "pevné" nebo "stálé", na kterých nemůžeme nic ušetřit a které se nemění, a na položky "pohyblivé".

K pevným položkám počítáme sdružené inkaso, základní sazbu za telefon, splátky půjček, poplatky za školní a závodní stravování, dopravně, kapesné aj.

K pohyblivým položkám patří hlavně položky určené na jídlo, dále vodné, poplatky za spotřebu topiva, plynu a elektřiny ("doplatky"), náklady na prací, čistící, úklidové, ale i kosmetické prostředky, ošacení, kulturu, různé opravy, popřípadě dárky a jiné.

Při sestavování rozpočtu nejprve zjistíme výši nezbytných výdajů, které se každý měsíc opakují ("pevné" položky). K tomu přidáme obnos nutný na údržbu domácnosti (praní, čištění, nutná údržba bytu atd.) Zbývající obnos je určen na stravu, výdaje na kulturu a jako rezerva na některé sice nutné, ale nepravidelně se opakující výdaje (opravy v bytě, malování).

V některých domácnostech se očekávané výdaje podrobně rozepisují a podle takového předem rozváženého rozpočtu se potom hospodaří. Tento způsob je důkladnější, přesnější, výdaje jsou rovnoměrnější a celkem úměrně rozvržené. Měli by ho používat hlavně mladí manželé, kteří ještě nemají dostatek zkušeností se samostatným hospodařením. Zapisovaná vydání je také naučí znát ceny.Rozpačitý

Tam, kde chybí čas i trpělivost k vedení podrobného rozpočtu, ale nechybějí dlouholeté zkušenosti, osvědčilo se obálkové hospodaření. I v tomto případě je ovšem nutno vždy udělat předběžný rozpočet a každé z pevných i pohyblivých položek vyhradíme potom jednu obálku s příslušným obnosem.

Denní výdaje spolu se zakoupeným množstvím zboží si pečlivě zaznamenáváme. Účetnictví musí být jednoduché, přehledné a pravdivé. Za týden nebo měsíc položky přepisujeme do ročního přehledu, ze kterého se poučíme o sestavování rozpočtu na příští rok. V ročním přehledu se také zobrazí možná úspora, nebo naopak větší potřeba (dospívání dětí, nutnost oprav v bytě).

Neuvážené, třeba drobné výdaje značně narušují rozpočet, zvláště jsou-li častější.

Půjčky svádějí k vydání, ale někdy se těžko splácejí. Uvažme proto dobře, zda příliš nezatíží rodinný rozpočet.

Paragony od zakoupených věcí vždy schováváme pro případ reklamace. Na jejich rubovou stranu zapisujeme místo a datum nákupu, popřípadě k nim připojíme záruční list.
Eva Hanišová

Pokojovým květinám po zimě vyhládlo

27. února 2017 v 19:13 | Výstřižek z Blesku |  Zahrádka

Pokojovým květinám po zimě vyhládlo


Volání jara v každém bytě se ozývá i z květináčů



Jaro nás zanedlouho zasype živou vůní všeho druhu. To však není důvod, abychom si přestali všímat všech těch květin, které nás v bytech obšťastňovaly během zimy a nyní volají po odměně. Tedy po celkovém ošetření včetně přesazení rostlin do nové zeminy zásobené živinami. Připomeňme si zásady, které je třeba přitom respektovat.

Všeobecně platí, že velmi mnoho druhů, pěstovaných v půdních substrátech, přesazujeme v mladším věku každoročně, kdežto u starších exemplářů se interval přesazování může prodloužit i na několik let.

Nádoba, v níž rostlinu pěstujeme, časem omezuje růst podzemních orgánů. Kořeny ztrácejí možnost přirůstat do délky, hustě se větví, proplétají, tvrdnou a mohou i odumírat. Tento nepříznivý stav lze sice oddálit, ale pouze na krátkou dobu, třeba dosypáním jakostní zeminy a optimálními pěstitelskými podmínkami. Jelikož vzhled nadzemních částí každé rostliny je přímo závislý na stavu kořenového systému, je bezpodmínečně nutné udržovat podzemní části v optimálních podmínkách. Toho dosáhneme, vedle dalších zásahů, právě přesazením rostlin v nejvhodnější dobu - a to je právě na jaře.

Při přesazování úměrně zvětšujeme životní prostor rostliny a nahrazujeme vyčerpanou zeminu čerstvým substrátem se všemi potřebnými vlastnostmi.

U mladých rostlin používáme lehčí zeminu, bohatou na obsah živin, pro starší rostliny spíše těžší substrát, samozřejmě podle osobitých požadavků jednotlivých druhů.

Složení zeminy musí odpovídat nárokům toho kterého druhu. Zároveň je nutno respektovat speciální nároky suchomilných rostlin na dokonalou drenáž na dně květináčů, utvořenou např. z vrstvy hrubšího říčního písku či drobného štěrku.

Přesazujeme-li silně prokořeněné rostliny, použijeme květináče pouze o 1-2 cm většího 1-2 cm většího. Bylo by totiž mylné se domnívat, že přesazením do květináče mnohem většího zaručíme květině lepší životní podmínky. V příliš velkém květináči rostlina nestačí dostatečně rychle prokořenit velkou vrstvu zeminy, která vlivem zálivky mění fyzikální vlastnosti natolik, že může působit škodlivě.

Při přesazování bychom vegetační nádobu neměli plnit zeminou až po okraj, spíše 1-2 cm pod její úroveň, aby zbylo dostatek místa pro zálivkovou vodu. Musíme však počítat i se skutečností, že zemina po první zálivce trochu slehne. Odborníci doporučují přihnojování rostlin snadno přístupnými hnojivy asi týden před jejich přesazením, neboť pak potřebují méně času k zakořenění a novém růstu.

Přesazení je obvykle velký zásah do života rostliny, a proto je zapotřebí přesazeným květinám věnovat po určitou dobu zvýšenou pozornost.

V návodech pro pěstování pokojových rostlin vždy bývá uvedena vhodná zemina. Pokud máme k dispozici klasické komponenty jako rašelinu, listovku, motorku, vřesovku, pařeništní zeminu, drmolu, ornici a z příměsí říční písek, rašeliník - Sphagnum a další, ke jejich smícháním v různém poměru vytvořit směsi s odlišnými fyzikálními i chemickými vlastnostmi. Pokusy i praxí však bylo dokázáno, že složité zemní koktejly nejsou nezbytné, samozřejmě s výjimkou náročnějších druhů. Proto můžeme s úspěchem použít dnes nejčastěji dostupných standardních substrátů, jež jsou běžně k dostání v zahradnických podnicích i prodejnách květin.

Druhým úkolem jarního ošetření pokojových květin, ale i těch, které budou zdobit zimní zahrady či balkóny, je přihnojení.

I zde platí několik zásad, z nichž k té hlavní patří, že při hnojeni se především řídíme druhem rostliny a jejími osobitými požadavky. Existují totiž druhy s velkou spotřebou živin, jiné však jsou na větší koncentraci minerálních rolí v zemině značně citlivé. Po přesazení, než rostliny dokonale zakoření, je nepřihnojujeme.

Hnojiva používáme v roztocích a vždy se řídíme návodem, uvedeným na obalu. V poslední době patří k velmi vhodným hnojivům pro pokojové květiny Bio hnojivo Univerzál. Hnojivovou zálivku děláme nejlépe za podmračeného počasí. Používaná voda by měla být neutrální až slabě kyselá, měla by být čistá, bez zápachu a pouze s menším množstvím minerálních látek.
Arch. Čestmír Böhm

Chcete mít dobrou úrodu zeleniny?

27. února 2017 v 11:28 | Výstřižek z Blesku |  Zahrádka

Nic není zadarmo


Chcete mít dobrou úrodu zeleniny?

Pak musíte respektovat především tyto tři základní požadavky pro její pěstování:

1. Především je to kyprá, mírně vlhká půda s dostatečným obsahem humusu a živin, zbavená plevele.

2. Dostatek vláhy. Tím se zajišťuje i přísun živin k rostlinám. Nadměrné sucho má v mnoha případech za následek předčasné vytváření květů, které jsou u zeleniny nežádoucí. Sucho je rovněž hlavní příčinou, že jsou některé druhy zelenin napadány škůdci, např. dřepčíky, housenkami apod.

3. Správné střídání plodin na záhonech, aby se půda jednostranně nevyčerpala. Po košťálovinách mají následovat zeleniny kořenové, plodové, cibuloviny nebo luskoviny. Listové zeleniny vyžadují více dusíkatých hnojiv, a proto do zeminy vyhnojené na podzim chlévským hnojem lze zjara vysadit všechny druhy košťálovin a také salát hlávkový, okurky, papriku, celer nebo červenou řepu, kdežto kořenovým zeleninám vyhovují spíše záhony vyhnojené draselnými hnojivy.

Zeleniny pro nejranější sklizeň

27. února 2017 v 11:13 | Výstřižek z Blesku??? |  Servis

Lovci vitamínů mají šanci


Zeleniny pro nejranější sklizeň


Nejoblíbenější a na vitamíny nesmírně bohatou zeleninu, důležitou po zimním půstu, je v prvé řadě hlávkový salát. A to i proto, že je odolný proti nízkým teplotám, otužené sadbě neuškodí ani mírné mrazíky.

Salátu se nejlépe daří na slunných stanovištích v lehčích záhřevných půdách s neutrální až mírně zásaditou reakcí, zásobených humusem a živinami. Rané odrůdy salátu pěstujeme buď v pařeništi, do něhož předpěstovanou sadbu vysazujeme obvykle v polovině března, nebo na záhonu, kam vysazujeme sazenice většinou od druhé poloviny dubna. Salát z pařeniště sklízíme koncem dubna až začátkem května, venkovní odrůdy během máje, jakmile rostliny utvoří dobře uzavřené hlávky.

K jarní zelenině patří i ředkvička. Daří se jí téměř v každé normální půdě. Aby měla jemnou dužninu a příjemnou chuť, vyžaduje pečlivě humozní půdu ve staré síle a dostatek vláhy. Ředkvičku lze pěstovat samostatně, stejně jako meziplodinu i mezi řádky dalších zelenin, třeba hlávkového salátu. Semena vyséváme do řádků nebo volným rozhozem. Jakmile rostliny vzejdou, vyjednotíme je na vzdálenost 2-3 centimetrů. Za příznivého počasí lze tuto zeleninu sklízet za 3-5 týdnů.

Nejranější odrůdy kedluben vysazujeme na záhon podle počasí od první poloviny dubna na vzdálenost 25x25 cm do sponu. Vysazujeme je pouze mělce a další ošetřování rostlin spočívá stejně jako u všech košťálovin zejména v zálivce, pletí a okopávání povrchu půdy. Po zakořenění rostlin se doporučuje přihnojení ledkem, nejlépe před deštěm nebo vydatnou zálivkou. První sklizeň zpravidla začíná během května a trvá do poloviny června.

Širokokalich hladký


Semeno vyséváme v březnu do pařeniště nebo skleníku. V polovině dubna přímo na záhon. Rostliny jsou vysoké asi 60 cm. Využívají se čerstvé i sušené do květinových vazeb.

Nevadlec stříbrný


Semeno vyséváme v březnu do teplého pařeniště nebo skleníku, dvakrát přepichujeme. Koncem dubna můžeme vysázet na záhon, lze využít i jako hrnkovou kulturu. Rostliny je možné sušit pro vazbu suchých květů.

Máme se bát hliníku?

27. února 2017 v 9:36 | idnes/ekonomika |  MF DNES

Jak uchovávat jídlo v domácnosti

10. října 2003 10:00
Aby potraviny vydržely co nejdéle čerstvé, je třeba jim věnovat trochu péče. Chcete vědět, jak na to? Jaké jsou základní zásady skladování? A jak je to s hliníkem - máme se ho bát?


1. Potraviny je možné skladovat jen určitou dobu

Datum spotřeby na obale platí pro neotevřené potraviny. Na to, jak dlouho se mohou uchovávat po otevření, neexistuje jednoduchá rada. Záleží na složení, na způsobu zpracování, na přítomnosti konzervačních látek i skladování. V žádném případě nejezte potraviny, které projevují jakékoliv změny vzhledu, barvy, nebo dokonce pachu.

2. Některé ovoce nepatří do lednice

Exotické ovoce (např. banány, karambol, avokádo, mango...) je velmi citlivé na nízké teploty, při teplotě kolem 6 stupňů plody změní barvu, proto nepatří do lednice.

3. Zavařeninu snězte do tří dnů

Jádrové ovoce vydrží v chladničce 10 až 20 dní, peckové 3 až 10 dní, bobulové od 2 do 10 dní. Pozor! Otevřené zavařeniny maximálně 3 dny.

4. Oddělujte potraviny, které se mohou ovlivnit

Největší riziko kontaminace mikroby hrozí mezi potravinami syrovými (například neočištěná zelenina nebo syrové kuře, ryby, maso) a potravinami připravenými k jídlu (třeba chlebíčky nebo saláty...). Uchovávejte je zvlášť.

5. Co nedávat do mrazáku

Do mrazničky nepatří: potraviny bez obalu, již jednou rozmrazené nebo potraviny s pachem, který by mohl ovlivnit ostatní uložené jídlo, ani pokrmy, které dostatečně nevychladly.

6. Sucho, temno...

Sušené ovoce uchovávejte v suchu a temnu. Jedině tak lze zabránit vzniku nebezpečných plísní. Sypké potraviny, jako například koření, mouku, sůl a cukr, patří do čistých, dokonale těsnících dóz.

7. Nekupujte obaly z PVC

Při nákupu fólií nebo sáčků dbejte na to, aby byly z polyetylenu (PE), a nikoliv z PVC. U fólie z PVC existuje riziko, že z plastu budou některé částice přecházet do jídla (obzvlášť hodně tučného), navíc odpady z PVC škodí životnímu prostředí.

8. Jak dlouho vydrží v lednici

Potraviny je nutné uchovávat na správném místě a při správné teplotě. Většina čerstvých potravin vyžaduje teploty do 5 °C, tedy v chladničce (viz tabulka).

druh potravinypři teplotědny
Vepřová kotleta, hovězí zadní2-5 °C3
Chlazené kuře nebo ryba2-5 °C3
Hovězí guláš2-5 °C3
Hrozny5-9 °C3
Krémové zákusky4-8°C3
Víno červené (otevřené)5-9 °C3
Salám šunkový (krájený)4-8°C3
Balená voda (otevřená)5-9 °C3-4
Rajčata5-9 °C5
Salám Poličan (krájený)4-8°C10
Eidamská cihla (krájená)5-9 °C10
Pomeranč. šťáva (otevřená)5-9 °C7

Zdroj: Centrum hygieny potravinových řetězců Brno

Máme se bát hliníku?
Je známo, že kyselým potravinám nesvědčí hliníkové nádobí. Když uvaříte a necháte přes noc stát v hliníkovém hrnci rajčata, ze 100 gramů se uvolní až 6,5 miligramu hliníku. Sto gramů vařené rebarbory "vypustí" čtyři miligramy a 100 gramů meruněk víc než sedm miligramů hliníku. Podle francouzského spotřebitelského časopisu Que choisir může jít uvolňované množství až do 17 mg na 100 gramů kyselé potraviny. Zvýšený příjem hliníku je dáván do souvislosti se vznikem Alzheimerovy nemoci. Proto Světová zdravotnická organizace stanovila maximální týdenní přijatelnou dávku hliníku na sedm miligramů na kilo tělesné hmotnosti. To znamená, že dospělý člověk vážící šedesát kilo by měl za den přijmout nanejvýš šedesát miligramů hliníku. Potraviny nejsou jediným zdrojem hliníku, který člověk přijímá. Objevuje se i ve vodě, v některých léčivech a vakcínách nebo v deodorantech. I proto je dobré příjem hliníku z potravin pokud možno omezit. Máme se tedy vzdát citronu nebo bílého vína, které dodává výtečnou chuť rybám pečeným nebo grilovaným v hliníkové fólii? Někteří odborníci říkají ano, jiní ne, protože množství uvolněného hliníku je velmi nízké. V každém případě bychom neměli do hliníkové fólie balit potraviny kyselé, tedy takové, které mají vysoký stupeň kyselosti (rajčata, olivy, rebarbora...) nebo jsou naloženy v kyselém prostředí (v tomatové omáčce, majonéze, v octové zálivce..) Pro takové potraviny jsou vhodnější plastové obaly.
Třebaže se alobal používá i k uchovávání potravin, lépe se hodí ke kulinářské úpravě - na grilování nebo zapékání.


Jak je to s hliníkem?

27. února 2017 v 9:13 | Výstřižek z Blesku ??? |  Servis


Mnohokrát se již v tisku objevily články o hliníku, obsahující emotivní doporučení vyhodit hliníkové nádobí. Kdykoliv se nastartuje nějaká kampaň, vždy za ní něco vězí…

Jen si vzpomeňte, jak za minulého režimu byla tu doporučována, tu naopak zatracována vajíčka podle toho, bylo-li jich dost, nebo se naopak někam vyvezla za valuty a nastal jejich nedostatek. Tažení proti hliníku mělo opravdu úspěch, ale v době, kdy byly naše noviny plné informací o toxicitě hliníku, začali se po městech a vesnicích pohybovat dobře oblečení pánové a dámy, nabízející absolutně netoxické nerezové nádobí… Řekněme si tedy, jak to s toxicitou hliníkového a nerezového nádobí je. Hliník má mnoho výtečných vlastností. Je velmi lehký, dobře vede teplo a snadno se lisuje a povrchově upravuje. Velice snadno oxiduje. Ihned po výrobě se pokryje tenkou vrstvičkou oxidu hlinitého, který dokonale chrání povrch. Tento oxid je velmi obtížně rozpustný nejen ve vodě, ale i v kyselinách. Jeho povlak narušují pouze alkalické roztoky, např. soda. Tato vrstva zaručuje, že se do potravin nedostane za běžných podmínek hliník v množství, které by mohlo být zdravotně významné. I v případě, že bychom ponechali delší dobu, např. přes noc potraviny, obsahující organické kyseliny, např. kysané zelí, džem apod. v hliníkové nádobě, mohlo by dojít k většímu rozpouštění hliníku, ale i v takovém případě dosažení toxicky významné koncentrace nehrozí. Odolnost nerezového nádobí proti působení potravin je založena na podobném principu. Nerezové oceli obsahují kromě železa a některých dalších složek také nikl a chrom. Chrom při výrobě vytvoří na nerezovém povrchu vrstvičku oxidu chromitého, který je jednou z nejméně rozpustných látek, které chemie zná. Přesto i u tohoto materiálu může nastat rozpouštění povrchu v roztocích organických kyselin jako u hliníku, i když v menším rozsahu. Pokud ponecháte několik dní nerezovou lžíci v nádobě s kyselým zelím, zjistíte kolem jejího okraje nazelenalý proužek, stopy rozpuštěného chromu a niklu. Ani v tomto případě však není žádné nebezpečí překročení bezpečné koncentrace. Rozdíl mezi hliníkovým a nerezovým nádobím je možno shrnout takto: Chrom a nikl se za normálních podmínek dostávají do potravin z nerezového nádobí méně, než hliník z nádobí hliníkového. Ovšem toxicita chromu je větší než toxicita hliníku, což dokazují hodnoty maximálně povolených koncentrací těchto kovů v pitné vodě, které činí pro chrom 0,05 mg a pro hliník 0,3 mg na jeden litr.

Své hliníkové nádobí, např. starý dobrý Aluspor, nemusíte vyhazovat. Samozřejmě si můžete dopřát i moderní nádobí z nerezu. Chcete-li si být opravdu jisti, nenechávejte v nádobách z těchto materiálů kyselé potraviny dlouho ležet. V tom případě si opatřete nádobí z ohnivzdorného skla a nezříkejte se ani smaltovaného nádobí našich babiček.

Ing. Jiří Alexa, CSc.

Zahrada volá do zbraně

25. února 2017 v 18:43 | výstřižek z Blesku ??? |  Zahrádka

První úkol pro zahrádkáře: Průklest a řez ovocných stromů


Ačkoliv nás zima ještě dlouho potrápí, pro zahrádkáře je měsíc únor první předvěstí blížícího se jara. Na Hromnice (2. Února) dříve začínal selský hospodářský rok a také se k tomuto datu obvykle měnila čeleď. Od té doby také začíná stoupat ve stromech míza, což je důležité vědět pro různé ovocnářské práce. Za příznivějšího počasí je to zejména průklest a řez ovocných stromů, který velkou měrou může ovlivnit budoucí úrodu. Než však sáhnete po pile, zahradnických nůžkách a žebříku, připomeňte si několik důležitých pouček, kterými se při práci řídíme.

V prvé řadě musíme respektovat zásadu, že čím slabší je růst stromu, tím hlubší má být řez.

Na dobře rodících stromech, jejichž roční přírůstky dosahují délky 30-50 cm, odstraníme pouze zahušťující, suché a nemocné větve, kdežto u stromů s přírůstky menšími jak 20 cm, provedeme hlubší řez hlavně v případě, přinášejí-li pouze drobné plody. Ty zmladíme na čtyř až pětileté dřevo a v dalším období se postaráme o náležité hnojení a ošetřování. Větší rány,vzniklé řezem, zahladíme ostrým nožem a zamažeme stěpařským voskem.

V období plodnosti ovocných stromů se doporučuje provádět v korunách pouze nejnutnější řez, zejména po zajištění dobrých světelných a vzdušných poměrů. Tímto řezem regulujeme velikost koruny zkracováním některých, hlavně křižujících větví. Mladým stromkům upravujeme jen korunku, protože silnějším řezem bychom oddálili nástup plodnosti.

Pro bohatou úrodu bobulovin pohnojíme rostliny plným hnojivem, které rozhodíme naširoko, aby již v polovině března, kdy obvykle nastává nový růst, byly živiny v půdě.

Jakmile se oteplí, vyřežeme oplozené pruty maliníku a odstraníme poškozené výhony. Zmladíme rovněž rybízy a zároveň odstraníme staré, suché a křižující se větve. Na rostlině ponecháme 10-12 výhonů různého věku. Příliš dlouhé výhony bílo a červenoplodých odrůd zkrátíme o třetinu až polovinu, černoplodým odrůdám výhony nezkracujeme. Zároveň odstraníme "vlky" - výhony vyrůstající z podnoží. U angreštu zkracujeme podle síly dřeva všechen jednoletý obrost na jedno až čtyři očka.

Na mechanickou ochranu ovocných dřevin, spočívající v čištění kmenů a silnějších větví škrabkou a drátěným kartáčem od mechů a lišejníků, a také v seškrabávání borky, by v předjaří (za klidného počasí s teplotou nad 10°C) mělo navázat chemické ošetření stromů a keřů, nejlépe Oleo-ekaluxem. Provedeme je podle návodu, při použití nutných ochranných pomůcek a vůbec nevadí, přijde-li v noci mráz. Předtím ale z korun stromů a větví odstraníme zámotky bekyně zlatořitné, skupiny vajíček bourovce prsténčivého a suché moniliózní plody.

Arch. Čestmír Böhm

Jarní úklid v deseti krocích

25. února 2017 v 16:19 | Výstřižek z Rytmu života |  Snadno a hospodárně

Sůl útočí na obuv

25. února 2017 v 11:25 | Blesk ??? |  Servis
Stále mrzne, a tak správci silnic a chodníků solí a solí... Naše nohy přestávají podkluzovat, ale zimní boty přímo úpí!
přinášíme vám proto několik užitečných rad,jak v tomto období pečovat o obuv, aby se jí prosolená břečka nestala po jediné zimní sezóně osudnou. Ostatně vzhledem k cenám zimních bot by to byl možná až příliš draze zaplacený špás... Takže:

Slané skvrny, které se na botách tvoří, je třeba pravidelně omývat vlažnou vodou.

Na omývání kožených bot nikdy nepoužívejte žádné saponáty. Ty by je totiž odmastily a kůže by mohla začít propouštět vodu.

Promočené boty zásadně nesušte v těsné blízkosti kamen ani ústředního topení. Rychlím přesušením by mohlo povolit lepidlo u podrážek a vznikl by tzv. žralok.


Při sušení natáhněte vlhké boty na napínák odpovídající velikosti nebo je alespoň důkladně vycpěte zmačkanými novinami.

Zimní koženou obuv pravidelně krémujte speciálními krémy na obuv. Lidové recepty na ošetření bot např. indulonou, rybím tukem apod. jsou naprosto nevhodné, při takovéto dlouhodobé "pseudopéči" kůže velmi trpí.

Vyplatí se investovat i do impregnačních sprejů na obuv - při výběru dejte pozor, na který materiál je sprej určen. Některé jsou určeny pouze pro hladkou useň, jiné pro semiš a některé jsou univerzální. Ty jsou pochopitelně nejlepší, protože je mohou používat všichni členové domácnosti.

Impregnační nástřik provádějte pouze na čisté boty, a pokud možno na balkóně nebo alespoň u otevřeného okna. Nejúčinnější je celý postup několikrát zopakovat - pokaždé však nechte vrstvu impregnace dobře zaschnout. Podrobné pokyny jistě najdete přímo na konkrétním výrobku.

Máte-li zimní boty na zip, čas od času jej potřete olejem nebo voskem - nebude se zadrhávat.
(fr)

Péče o boty v zimě

24. února 2017 v 12:41 | Novinky |  Životní styl

Péče o boty v zimě

Zimní obuv vyžaduje daleko důkladnější péči než letní obutí. Aby nohy zůstaly i při těch nejtřeskutějších chladech v teple, je potřeba obuv řádně impregnovat a chránit před sněhem, vodou i posypovou solí.


V zimě je nejdůležitější obuv impregnovat speciálními přípravky. Jedině tak odolá sněhu a dešti.

V chladných měsících, kdy chodníky i silnice namrzají, vyjíždějí silničáři, kteří povrchy ošetřují posypovou solí. Ta ale na většině materiálů vytváří nehezké bílé mapy. Tento problém nevyřešíte ani v případě, kdy si koupíte ty nejkvalitnější kožené boty.

"Pokud jde o koženou obuv, je potřeba vyhýbat se při čištění chemickým prostředkům. Na většinu nečistot si vystačíte pouze s vlhkým hadříkem. U hladké kůže potřete boty krémem stejné barvy a pak vyleštěte čistým hadrem," doporučuje zástupce obchodu Destroy.

Posypovou sůl odstraňte co nejrychleji

"Pokud objevíte bílé mapy, co nejdříve je z bot odstraňte vlhkým hadrem a teprve pak nechte vysušit. V případě, že jsou příliš výrazné, namočte hadr do směsi octa a vody v poměru 3 : 1," radí Veronika Sajdoková z CCC.

Kožené boty nikdy nesušte přímo na topení nebo v jeho těsné blízkosti. Proč? Vlhký kožený povrch může nepěkně ztvrdnout a bota změnit tvar.

Pokud máte boty vlhké, použijte jeden z tipů ověřený i našimi babičkami. Tím je sušení při pokojové teplotě, kdy boty vycpeme novinami. Udrží tvar a uschnou mnohem rychleji.

Materiály
Hladká useň: Hladká useň je nejčastější a nejoblíbenější materiál. Jedná se o klasickou kůži v hladké úpravě. Pokud zakoupíte kozačky nebo jiné boty z hladké usně, je velmi důležité je před prvním obutím důkladně naimpregnovat. Nejvhodnějším přípravkem je krém nebo speciální vosk. Oba přípravky prodlužují životnost materiálu, boty po povrchu vyleští a chrání je před vodou, nečistotami a maximálně se snaží zabránit právě vzniku bílých map od soli.
Nubuk (kůže broušená po líci): Nubuk je speciálně upravená přírodní useň a je tvořena z vnější strany kůže. Tento materiál je velmi odolný, avšak je náročnější na údržbu. Základem pro údržbu nubukové obuvi je gumový kartáč a také kartáč se štětinami. Gumovým povrchem se obuv zbaví nečistot, kartáčem se štětinami se pročeše a zdrsní povrch. Poté aplikujte impregnační sprej, který ochrání povrch před vlhkem a vodou.
Velur (kůže broušená po rubu): Velur neboli semiš je materiál velmi podobný nubuku. Na rozdíl od nubuku je velurová obuv vyrobena z vnitřní strany kůže, má tedy delší a hrubší vlas. Co se týče přípravků, jsou povětšinou stejné jako u obuvi z nubuku.
Syntetické materiály: Napodobeniny kůže a nejrůznější syntetické materiály ošetříte nejlépe běžnými impregnačními přípravky, nejčastěji však spreji. Zajistíte si tak vyšší odolnost materiálu vůči vlhku a nohy zůstanou v suchu. Nepoužívejte krémy, které jsou určeny na hladkou kůži. Ta má na rozdíl od syntetiky sací materiály, taková péče by se tedy na syntetickém materiálu minula účinkem, bota by klouzala a špína se spíše zachycovala. Nečistoty otřete vlhkým hadrem a obuv nechte vyschnout při pokojové teplotě.
Textilní obuv: Textilní obuv čistěte i impregnujte přípravky speciálně k tomu určenými. Na nečistoty nestačí obyčejná voda a hadr, vzhledem k tomu, že textilní materiály nečistoty vsakují.
Lakovaná kůže (useň): Lakovaná kůže se vyznačuje velmi lesklým povrchem. Vznešený vzhled je také mnohonásobně náročnější na údržbu než obyčejná hladká kůže. Nečistoty přesto odstraníte obyčejným hadříkem s měkkým povrchem, aby se bota nepoškrábala. Co se týče další péče, používejte impregnaci výhradně určenou na lakovanou useň. Pokud budete péči o takový povrch zanedbávat, může dojít k jeho vysušení a popraskání.

Jak často impregnovat?

Mylná je představa, že boty není třeba impregnovat, pokud je například celou sezónu nenosíte. Zejména kožené povrchy mají tendence začít vysychat, proto je velmi důležitá péče i v měsících, kdy obuv tolik nevyužíváte.

Zpravidla platí, že impregnovat je potřeba vždy, kdy se vám začíná zdát, že obuv ztrácí odolnost proti vodě.

Pokud boty nosíte denně, pak je vhodné je ošetřit zhruba jednou za dva týdny (týká se především obuvi ze syntetiky, textilu, nubuku a veluru). Obuv ošetřovaná krémy a oleji (hladká a lakovaná useň) se impregnuje zhruba jednou za 4 až 6 týdnů.

ema, Novinky