Březen 2018

Velikonoce

12. března 2018 v 16:29 | Rudolf Čech |  Velikonoce

Velikonoční půst 14.2.2018 až 1.4.2018


Postní neděle a jejich názvy
Velikonoce jsou v Čechách vyvrcholením 40 denního postního období, které přichází po veselém masopustu a začíná Popeleční středou. Popeleční středa je poslední středa před 1. nedělí postní. O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulý rok na Květnou neděli. Tímto popelem činí kněz věřícím na čele kříž se slovy: "Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." Na Popeleční středu se nesmělo příst a šít - věřilo se, že by slepice nenesly vajíčka, podebíraly by se prsty, kulhaly by krávy a žáby by žraly na poli len. Nesmělo se ani štípat dříví - aby se sekera později nesvezla z nohy. Ani drát peří se nesmělo - štípaly by blechy.

Neděle v době půstu mají svá zvláštní jména

1. neděle postní (Invocabit) - 18.2.2018
Černá - ženy oblékaly černé šátky, matky pekly v noci preclíky, aby to děti nevěděly a pak je věšely navléknuté na vrbovém proutku do zahrady - děti věřily že jim je nadělila liška, někdy také Pytlová, Pučálka nebo 1. Liščí neděle
2. neděle postní (Reminscere) - 25.2.2018
Pražná - pražila se obilná zrna, z nichž se připravovalo jídlo pražmo a polévka praženka, také Černá, Samometná
3. neděle postní (Oculi) - 4.3.2018
Kýchavná - lidé si přáli navzájem, aby nekýchali, neboť věřili, že kýcháním začíná mor - zdravili se navzájem "Pozdrav tě Pánbůh! a Pomáhej Pánbůh!"
4. neděle postní (Laetare) - 11.3.2018
Družebná - družba spolu se ženichem chodívala tuto neděli do domu, kam chtěli o pomlázce přijít na námluvy, také Družbadlná nebo Družbadlnice, Liščí, Středopostní, Růžová
5. neděle postní (Judica) - 18.3.2018
Smrtná - ze vsi se vynášela slaměná Smrtka (Mařena, Mořena, smrtholka, Morena, Čaramura) - loutka ze slámy, která se házela za vsí do potoka
6. neděle postní (Palmare) - 25.3.2018
Květná - také Beránková, Palmová, slavila se památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, světí se kočičky - jívové proutky, nosí se " líto" (zelená ratolest zdobená barevnými fábory a bílými nebo barevnými skořápkami - lítečko nosívala děvčata a s přáním po domech zpívala: "Květná neděle, kdes tak dlouho byla...", vymetají se světnice - aby všechna havěť zahynula a z domu zmizela (Pryč hosti bez kostí! - švábi atd.), v některých krajích věří, že by měl mít tento den člověk na sobě něco nového - aby ho nepokakal (nebo mu neublížil) beránek

Velikonoční týden
Poslední týden postu se nazýval Pašijový, Svatý, též Veliký. Hned po Květné neděli začíná v domácnostech velký úklid a přípravy na velké svátky.
Pondělí - 26.3.2018 před Velikonocemi se nazývá Modré pondělí (Modrý půndělí) - název je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele
Úterý - 27.3.2018 se říká Šedivé (Šedivý houterý) - bylo bez zvláštních zvyků
Středa - 28.3.2018 před Božím hodem se nazývá Sazometná středa. Tento den se vymetaly komíny. Někde též nazývaná Škaredá středa. Lidé se neměli mračit, jinak by se škaredili každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista - škaredil na něj.
Těžiště Velikonoc je v následujících třech dnech: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, které jsou od II. vatikánského koncilu pojaty jako jeden celek - Triduum sacrum - svaté třídenní. Velikonoce vrcholí slavností Zmrtvýchvstání Páně na Bílou sobotu nebo jako noční slavnost vyústí na Hod boží velikonoční.
Čtvrtek - Zelený čtvrtek - 29.3.2018 název je snad odvozen od zeleného mešního roucha, které se v tento den užívalo. Toho dne se měla jíst zelená strava (špenát, kopřivy, různé druhy zelí) aby byl člověk celý rok zdravý.
Naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty = odlétají do Říma. Místo zvonů se ozývají klapačky a řehtačky.
Ze země se rámusem vyhánějí zlé síly, které moří mladé osení. Děti s velkým nadšením procházely krajem s nejrůznějšími klapačkami a řehtačkami, s pojízdnými drnčícími trakaři - magickými napodobeninami pluhů. Lidé se omývali rosou nebo v potoce, pojídali pečivo pomazané medem, tzv. jidášky. Při mši na Zelený čtvrtek omýval biskup a řeholní představení nohy 12 starcům, stejně jako Kristus apoštolům při Poslední večeři.
Pátek - Velký pátek - 30.3.2018 (Bolestný, Tichý) je dnem hlubokého smutku.V noci ze čtvrtka na pátek je Ježíš vyslýchán, v pátek pak odsouzen ke smrti na kříži a ukřižován. Nekonala se mše a při bohoslužbě se pouze četly texty a zpěvy. V kostelech se upravoval "Boží hrob", předváděly se pašijové hry. Procházela se křížová cesta na památku Ježíšova utrpení a bolesti. Tento den lidé vstávali před východem slunce, aby se omytím v potoce či řece uchránili nemocí a bolestí.
Věřilo se, že se země otevírá, aby vydala poklady. Ten den se podle pověsti otevíral i památný Blaník.
Byl to den bez práce, nepilo se mléko, nejedla se vejce, kuřáci nekouřili, chlapci vrkali a klepali ve tři hodiny odpoledne. Tento den se nesmělo prát, neboť pradleny říkaly že by namáčely prádlo do Kristovy krve - velký pátek je svátkem vody. Pátek byl také dnem čarodějnic - lidé věřili že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět (pramen vlasů, kravské chlupy, hrnek mléka), mohla by je pomocí takového vontu uhranout, naplnit ho zlou energií a kletbou a ukrýt ho někde ve stavení nebo v chlévě - pak by se začaly dít hrozné věci - lidé by onemocněli, krávy by dojily krev, ovocné stromoví by zasychalo.
Sobota - 31.3.2018 poslední postní den byla Bílá sobota (Veliká, Provodní), kdy bylo Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do skalního hrobu. Po stránce liturgické se tento den konala jen noční bohoslužba - tzv. vigilie (bdění).
Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň (pálení Jidáše), který si hospodyně odnášely na polínku domů, chlapci naposledy hrkali s koledou.
Večer všichni v kostele vítali Krista, jenž vstal z mrtvých. Z "Božího hrobu" se vyzvedla monstrance s Nejsvětější svátostí a Kristova socha nebo obraz, které se nesly ve slavném průvodu vzkříšení. Vrcholí velikonoční slavnosti - vigilie. Přichází Veliká noc, po níž vznikl název celých svátků, při níž se oslavuje Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zvony se vracejí z Říma. Také se omývaly obličeje sněhem nebo studenou vodou - aby byli lidé po celý rok zdraví.
Tak jako se chodí o Vánocích na jesličky, chodili se Pražané před 100 lety dívat na Boží hrob připravený vojáky v kostele u Prašné brány (dnes zrušen). Hrobem byla umělá skála, v níž leželo Kristovo tělo, kolem stály čestné stráže a byly rozmístěny různé zbraně, dělové koule. Po církevní slavnosti byla vystřelena salva a následovala přehlídka s doprovodem pražských vojenských hudeb.
Neděle - 1.4.2018 Boží hod velikonoční - 1. neděli velikonoční se světily velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, chléb, vejce a víno, které měly připravit po dlouhém půstu tělo na návrat k tučnější stravě. Kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Jedla se velikonoční nádivka, skopové a jehněčí maso a holoubata, předem posvěcená v kostele.
Den vzkříšení Ježíše Krista.
Pondělí - 2.4.2018 o Velikonočním pondělí, zvaném také Červené (podle darování červeného vejce), Mrskaný pondělek, Pomlázkové hody se nekonaly liturgické úkony, chodilo se však na pomlázku, původně ještě pohanský magický obřad k zajištění plodnosti a zdraví, jehož se účastnili dospělí - muži z žen čerstvými metlami (pomlázkami) vyháněli nemoci a polévali je mocnou živou vodou - za tuto službu se jim ženy odměňovaly zdobenými vejci jako příslibem skrytého, budoucího života. Někteří odborníci se domnívají, že šlehání a polévání žen je vlastně symbolickým aktem oplodnění.
Později se stal tento den hlavně zábavou pro děti, mládež ale i dospělé. Dodnes mládenci chodí za děvčaty dům od domu s vlastnoručně vyrobenými nebo koupenými pomlázkami splétanými z různého počtu vrbového proutí, které jsou na koncích zdobené pestrobarevnými stuhami. Malí i velcí koledníci dostávají od vyšlehaných dívek zdobená vajíčka, malé sladkosti nebo velikonoční perníčky. Zvláštní pozornost si zaslouží i rýmované říkačky "velikonoční koledy", které obvykle celý rituál koledování provázejí. A tak se "koleda" říká tomu, co si koledník vykoleduje, samotné obchůzce, ale koleda je zároveň i zmíněná říkanka. Koledování (vánoční i velikonoční) se církev snažila zakázat, ale bez úspěchu - tento pohanský zvyk byl a je mezi lidmi příliš hluboce zakořeněný.
Pár koled na ukázku

Hody, hody, doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl košík vajíček.
Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka
a já říkal: Ne, ne, ne.
Na remízku mezi poli,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem,
malovaná vajíčka.


Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.


Panimámo zlatičká,
dasrujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?


Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný,
za kamny v koutku,
na vrbovým proutku,
proutek se ohýbá, vajíčko kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne.
Vajíčko se otkoulí
do strejčkovy stodoly,
vajíčko křáp, slepička kdák,
panímámo, máte mi ho dát.

První neděle po Velikonocích se nazývá Bílá neděle - Provodní (také vodsprovody, probůdky, prabůdky - etymologický slovník tvrdí že se tento den konaly průvody novokřtěnců ke kostelu, nebo pojmenování souvisí s vynášením - vyprovázením Mořeny = zimy). Toho dne novokřtěnci naposledy nosili bílý šat. Neděle je často den prvního svatého přijímání.
Sedmou nedělí po Velikonocích, nazývanou Hod Boží svatodušní - Seslání Ducha svatého, začínají letnice.

Když se řekne Velikonoce

12. března 2018 v 16:25 | Večery pod lampou |  Velikonoce
vybaví se nám spousta názvů a jmen, která sice každoročně slýcháme, ale - přiznejme si - mnohdy bychom nedokázali přesně vysvětlit či časově zařadit. Proto jsme se dnes rozhodli pro malý vysvětlovací rychlokurz.

Pučálka

je první postní neděle (někdy se jí také říká Pytlová či Liščí). Její název je odvozen od pokrmu. Pučálka byl předem naklíčený hrách, který se opražil na suché pánvi a podával se buď sypaný pepřem, nebo pocukrovaný či polévaný medem. Pučálka bylo také jméno maškary oblečené do obleku z hrachoviny. Tato maškara obcházela chalupy a házela do síní hrách, aby byla bohatá úroda.

Pražná neděle

je druhá postní neděle (někdy se jí říká Černá nebo Samometná). Tento název je spojen znovu s pokrmem. Pražma se připravovala z naklíčených zrn.

Kýchavá neděle

je třetí postní neděle. Pověra říkala, že kdo v tuto nedělitřikrát za sebou kýchne, bude celý následující rok zdravý.

Družebná neděle

je čtvrtá postní neděle. V tento den se scházeli chlapci a dívky, každý přinesl něco k jídlu a pak vše společně snědli. O Družebné neděli se pekli koláče zvané družbance s několikerou nádivkou - s mákem, tvarohem, povidly.

Smrtná neděle

je pátá postní neděle, o níž se ze vsi vynášela smrtka a přinášelo se léto. Písemné doklady o tomto zvyku, mimochodem jednom z nejnámějších a také nejzakazovanějších, pocházejí už ze 14. století. Smrtka (také Morana či Mařena) byla bohyně smrti a zimy. Její figura byla nejčastěji zhotovena ze slámy, pak se připevnila na dřevěný kříž a ustrojila do ženských šatů. Na vysoké tyči ji pak mládež v průvodu vynesla za ves. A tam byla buď hozena do vody, nebo spálena - to podle krajového zvyku. Když Moranu utopili, ustrojili líto, které většinou tvořil vršek smrčku bohatě ozdobený vyfouklými vejci, stuhami a kokardami, někdy také svatými obrázky. A s lítem pak obcházeli vesnici a koledovali.

Květná neděle

je šetá postní neděle (říká se jí také Beránková). V tento den křesťané oslavují vjezd Ježíše - Spasitele - do Jezuzaléma. Je vyhrazena svěcení kočiček, vrbových prutů, beranů a postních jídel. Svěcené kočičky se dříve zasunovaly za obrázky malované na skle, aby chránily stavení před bleskem a přinášely štěstí. Tradičními pokrmy byla hlavička, jidáše s medem a obřední pečivo (to mělo podle krajů různé tvary: byly to holubičky, miminka či raci).

Pašijový týden

následoval po poslední postní neděli. Slovo pašije má latinský původ a znamená utrpení, v tomto případě Ježíšovo utrpení. Křesťané si pojmenovali jednotlivé dny tohoto týdne:
Modré pondělí (někdy Žluté),
Šedivé úterý,
Škaredá středa,
Zelený čtvrtek,
Velký pátek,
Bílá sobota.
Každý z těchto dní (kromě pondělí a úterý) byl spojen s nejrůznějšími zvyky a obřady.
Po Bílé sobotě následovala Neděle velikonoční, zvaná též Hod boží velikonoční. To byl den, který se prožíval v rodinném kruhu, bez přátel a známých.
Celá rodina se sešla u svátečně prostřeného stolu, otec jako hlava rodiny oloupal natvrdo vařené vejce a rozdělil je na tolik dílků, kolik bylo přítomných osob. Každý svůj kousek snědl, neboť kdyby toho roku zabloudil, stačilo, aby si vzpomněl, s kým vejce jedl - a bezpečně se vrátil domů... O velikonoční neděli se podávaly nejlepší pokrmy - pečený beránek, skopové maso, velikonoční hlavička, baba, mazance, jidáše, svítek či ušelo. Nevíte, co jeušelo? Přece omáčka z krupice, vajec, cukru a skořice. A tradici pečených beránků zachováváme i my dodnes, když si pečeme beránky z piškotového těsta... Pondělí velikonoční je název dá se říci moderní, dříve se říkalo Červené pondělí. Tento název byl odvozen od barvy vajec, převážně barvených na červeno. V některých místech tomuto dnu říkali také pomlázka, jinde koleda.
A co to je pomlázka, korbáč, dynovačka, metla, šlehačka, žíla, tatar, to snad je zbytečné vysvětlovat. Důležité je, aby byla spletena z mladých vrbových prutů, protože síla těchto prutů má při dotyku na každého, koho se dotkne, sílu, svěžest a zdraví a navíc vyhání z těla lenost. Pomlázka má také přinést do domu úrodu, blahobyt a štěstí - proto také mládenec, který přišel do domu na pomlázku první, byl nejštědřeji obdarován. Hospodyně si od něho vzala pomlázku a pošlehala s ní všechen dobytek. Na Moravě někde nevymizel zvyk oblévat děvčata studenou vodou, která má člověka očistit od hříchů a osvěžit jeho tělo.
-aj-

Jarní úklid v deseti krocích

12. března 2018 v 13:06 | Rytmus života |  Velikonoce

Svátky jara od A do Z

12. března 2018 v 10:08 | TV Revue duben 2003 |  Velikonoce

Ab ovo

Ab ovo - neboli "od vejce", tak nějak říkali staří Římané, když chtěli naznačit, že vše začíná od začátku, neboli od vajíčka.
Právě vejce je spojeno s nejvýznamnějším křesťanským svátkem - s Velikonocemi. Existuje několik výkladů, proč právě vajíčko se stalo jejich symbolem.
Vejce obsahuje zárodek života, je tedy symbolem plodnosti, úrodnosti a vzkříšení. V předkřesťanských dobách se vajíčko dávalo do hrobu k mrtvému.
Vejce něco skrývá, dovede udržet své tajemství a tím tajemstvím je nový život. A nový život - to je jaro, to je vzkříšení.
Podle legendy Ježíš se sv. Petrem chodili po světě, a když přišli jednou do statku poprosit o kus chleba, hospodyně měla jenom jedno jediné vajíčko. Upekla ho v popelu a nabídla pocestným. Po jejich odchodu si hospodyně všimla, že se skořápky proměnily ve zlato. Proto začala ve výroční den návštěvy oněch pocestných obdarovávat bližní vejcem.

Datum Velikonoc

Velikonoce jsou spojeny s památkou umučení a vzkříšení Krista a slavily se už v době předkřesťanské. Tehdy ovšem jako jaro, probuzení země, začátek zemědělských prací. když byl na začátku našeho letopočtu ukřižován Ježíš Kristus a v noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání, dostal svátek své jméno Velká noc neboli Velikonoce.
Velikonoce navazovaly na svátek pesach - památku vysvobození Židů z egyptského zajetí, který se podle židovského kalendáře slaví 14. a 15. dne měsíce nisanu.

Kraslice

Omalovaná a ozdobená vejce byla platidlem za blahodárné vyšlehání pomlázkou. Vajíčko muselo být plné a krásné - odtud se vzalo slovo "kraslice". Během let se vyvinula spousta zdobných technik, barevností a vzorů.
Nejrozšířenější technika zdobení je vosková batika. Zpravidla se nanáší včelí vosk a barvy několikrát za sebou. Po nanesení všech vrstev se vosk rozpustí, setře a na vajíčku se objeví barevný vzor.
Některé vzory se leptají kyselinou, jiné se leptají kyselým zelím. další vzory se tvoří plasticky - reliéfně nanášeným voskem.
Někde se na kraslice nalepují miniaturní obrázky, mašličky i jemně stáčené drátky.
Nejčastěji se ovšem vejce barví a pak se na ně nalepí obtisky, nebo se používá tak zvaná přírodní batika - vajíčko se obloží kvítky či lístky, ováže se gázou a pak se povaří v odvaru z cibulových slupek. Jinou barvu dostaneme, když barvíme ve slupkách ze světlé cibule, jinou, když použijeme slupky z červené cibule.
Barvit můžeme také v mladém obilí - pak budou vajíčka krásně zelená.

Co kraj, to jiné zdobení

Nejstarší české kraslice nebyly zdobené ornamenty, vyrývaly se na ně veršíky, které byly lemovány květinami.
Moravská vajíčka vypadala jako vyšívaná - malovaly se na ně růže, granátová jablka, lístky.
Vejce z Podluží bývala fialová, vínová, modrá a černá, na nich se báječně vyjímala bílá kresba.
Na Chodsku se barvila vejce červeně a vzor se do nich vyrýval jehlou.
Na Slovácku se vejce zdobola voskem složitými vzory a mnoha barvami, převládala černá.
(mf)