Červen 2019

Rozmarýn lékařský

15. června 2019 v 7:52 | Večery pod lampou 14/95 |  Koření na naší zahrádce

Rozmarýn lékařský


Rosmarinus officinalis L.

Rozmarýn - říká se mu také rozmarýna - známe jako stálezelené vonné keříky, které se pěstují v květináčích za oknem a seřezávají se, aby se jimi mohli ozdobit svatebčané včetně nevěsty a ženicha. Zmínku o rozmarýnu najdeme v mnoha svatebních písních a jen málokterá rostlina je známější než právě rozmarýn. A jeho sláva má již hodně dlouhou tradici.

Rozmarýn býval zasvěcen Venuši a staří Římané jím zdobili své domácí bůžky. U nás najdeme zmínky o rozmarýnu už ve středověkých textech. O vánočních svátcích se věnčila rozmarýnem kančí hlava na sváteční tabuli šlechty. Věřilo se, že rozmarýn má moc učinit člověka veselým a šťastným, že zbavuje zlých snů a uchovává mládí. Byl vždy symbolem lásky, ale také smrti.

Botanicky patří rozmarýn k čeledi rostlin hluchavkovitých. Roste planě ve Středomoří, kde dorůstá výšky až dva metry. Má úzké, čárkovité, na okraji ohnuté listy podobné jehličí. Na rubu jsou běloplstnaté a v jejich úžlabí vidlany bílých nebo bledě fialových či namodralých květů, které rozkvétají v květnu nebo červnu. Celá rostlina příjemně sladce a kafrovitě voní.

U nás se rozmarýn lékařský pěstuje hlavně jako okrasná hrnková rostlina. Protože v našich podmínkách snadno vymrzá, přenáší se na zimu do světlé a chladnější místnosti, kde se jen přiměřeně zalévá. Přes léto vyžaduje zásadně zcela slunné stanoviště, nesnáší ani přistínění. Nejlépe se mu daří v dobré, výživné, ale lehké zahradní půdě a dostatkem humusu a vápníku. Pěstujeme-li rozmarýn jako okrasnou rostlinu, musíme ji občas vytvarovat seříznutím některých přerostlých výhonů. Tyto výhony - pokud je nepoužijeme k rozmnožováním řízkováním - můžeme jak v čerstvém, tak i v sušeném stavu použít ke kořenění pokrmů.

Jako koření se rozmarýn používá zejména v kuchyních Itálie, Francie, Španělska, Balkánu, ale i Anglie, Severní Ameriky a Mexika. Přidává se především k masu, hlavně skopovému, vepřovému, divočině i mletému masu, ale i k drůbeži - kuřeti či krůtě, do omáček, polévek (například i do želví polévky), salátů a k nakládané zelenině. Rovněž se hodí k pokrmům z rajčat, lilku či tykví, při rožnění masa a ryb, ale i na těstoviny či pizzu. Již v dobách antiky se používal ke kořenění vína.

Rozmarýn je vynikající koření, ale musí se používat velmi opatrně. Přidává se až do téměř hotových pokrmů, aby delším varem silice nevyprchala. Ve větším množství "přebíjejí" chuť pokrmů, ale může rovněž škodit zdraví, protože při velkém dávkování působí opojně. Používat rozmarýn v kuchyni se nedoporučuje v těhotenství. Správné kořenění rozmarýnem napomáhá lepšímu trávení, zlepšuje činnost žlučníku a celkově zklidňuje organismus.

Jako koření můžeme použít buď čerstvé nasekané rozmarýnové listy, nebo je usušíme a pak je většinou rozdrtíme nebo rozemeleme. Pokud se týká množství přidávaného k pokrmům, doporučuje se pro čtyři osoby polévková lžíce čerstvého rozmarýnu nebo půl lžíce suchého mletého nebo drceného. Zkuste jednou osmažit ryby či maso v těstíčku s přídavkem rozmarýnu. Uznáte, že z běžného pokrmu se stane pochoutka.

V jižní Evropě, zvláště v Dalmácii, jižní Francii, Španělsku či Itálii, se rozmarýn pěstuje také pro vonné silice, tzv. rozmarýnový olej. Tento olej se používá ve voňavkářství do různých kosmetických výrobků, jako jsou šampony, mýdla či kolínské vody. Pro velkou oblibu výrobků s přídavkem rozmarýnového oleje se dnes začal rozmarýn pěstovat také v severní Africe, stejně jako v bývalých sovětských středoasijských republikách. Rozmarýnový olej se používá též ve farmaceutickém průmyslu, kde se přidává do mastí zklidňujících revmatické bolesti nebo bolesti hlavy při migrénách. Používá se rovněž do přípravků odpuzujících hmyz. Již staré hospodyně věděly, že sušené snítky rozmarýnu vyženou z šatníku moly. Dokonce se rozmarýnové snítky dávaly do knihoven k zapuzení hmyzu živícího se papírovou hmotou.

Rozmarýn můžeme množit semenem, ale mnohem výhodnější je množení řízky odebíranými ze starších rostlin již od května. Řízky by měly být asi 1 až 15 cm dlouhé, k zakořenění je zapícháme do písku. Přes zimu by měly v teplém prostředí zakořenit.

Pro kořenění pokrmů jsou nejvhodnější mladé jarní výhony rozmarýnu, které sušíme buď celé a celé je také přidáváme při vaření různých pokrmů, nebo z nich odrolíme listy a sušíme je ve stínu při normální teplotě. Rozdrcené nebo umleté listy uchováváme v zabroušených nádobkách ve tmě.

-eh-


Fenykl obecný

11. června 2019 v 7:29 | Večery pod lampou 1996 |  Byliny proti nadýmání a křečím
Fenykl obecný

Foeniculum vulgare Mill.

Fenykl je podobný jiné známé rostlině - kopru. Je to jednoletá nebo dvouletá vytrvalá bylina s dužnatým kořenem a rozvětvenou, až dva metry vysokou lodyhou. Listy jsou zelené s modrým odstínem, třikrát až čtyřikrát zpestřené. Úkrojky mají dlouhé a nitkovité. Malé, sytě žluté květy jsou uspořádané do velkých okolíků. Kvete od července do září. Plody (dvounažky) jsou podlouhlé, oválné, zpočátku modré, později šedozelené, rozdělené na dvě části a asi dvakrát větší než kmín. Celá rostlina silně aromaticky voní. Fenykl má domov ve Středomoří a je rozšířený po celé Evropě.

Účinné látky a působení

Plody obsahují především silici, jejíž hlavní složkou je anethol a fenchon, dále flavonoidy, uhlovodany atd. Působí proti křečím hladkého svalstva, povzbuzuje činnost střev, uvolňuje hleny a zvyšuje laktaci (tvorbu mléka u kojících žen).

Použití

Fenykl je všeobecně používaný lék pro nemluvňata, povzbuzuje trávení, účinně působí při zánětech horních cest dýchacích (uvolňuje hleny) a usnadňuje pohyb plynů ve střevech. Při bolestech bříška se podává nálev společně s heřmánkem (u novorozenců). Ve směsích s kmínem se může podávat při lehkých průjmech nemluvňat. Fenykl (obdobně jako anýz, kmín a černucha) patří k mlékotvorným lékům, a proto se doporučuje kojícím ženám. Fenykl také patří v dětském lékařství k účinným lékům podporujícím vykašlávání. Nemluvňatům a malým dětem se často dává fenyklový med (Mel Foeniculi). Silice anethol působí ve velkých dávkách toxicky a obdobně jako u anýzu může vyvolat křeče a opojení. U starších dětí a mládeže se fenyklová semena používají také při chřipce a zánětech ústní dutiny.

PŘÍPRAVA LÉČIVÝCH ČAJŮ

Nálev pro nemluvňata:

1 čajová lžička rozdrcených semen fenyklu se zalije jedním šálkem vařící vody a přidají se dvě lžičky cukru. Vše louhujeme v přikryté nádobě (nebo termosce) 30 minut. Čaj podáváme teplý několikrát denně po jedné lžičce, nejlépe v mléku.

Nálev:

1 plochá lžíce rozdrcených semen na půl šálku vařící vody a opět louhujeme 30 minut. Dětem dáváme tento čaj pít teplý, po lžičkách každé dvě až tři hodiny jako lék k vykašlávání a kojícím matkám pro zvýšení laktace čtvrt skleničky.

Starším dětem a mládeži se mnohdy podává práškový fenykl smíchaný s medem nebo džemem v poměru půl lžičky dvakrát až třikrát denně po jídle (jako žaludeční lék a protinadýmání). Fenyklový med se může dětem podávat přímo do úst třikrát až pětkrát denně po lžičce při chřipce, kašli a zarudlém hrtanu. Pomáhá rovněž při nadýmání u malých dětí a nemluvňat a toto použití fenyklu vlastně většina maminek zná.

Méně známá je fenyklová silice. Obdobně jako u anýzové silice je složkou preparátu Elixir Glycyrrhizae (kapka dánského krále). Drogu, nebo přípravky z ní připravené, dále obsahuje Dětský čaj s heřmánkem, Species Laxantes Planta, Betulan, Species pectorales Planta, Diabetan, Plumoran, Reduktan aj.

-maj-

Děti a léčivé rostliny

10. června 2019 v 10:32 | Večery pod lampou 25/1996 |  Děti a léčivé rostliny

Děti a léčivé rostliny


Léčivé rostliny vedle celé řady syntetických léků, které používají lékaři, zaujímají důležité místo v prevenci a léčení nemocí. Často jsou prostředkem doplňujícím nebo podporujícím syntetický lék anebo jsou tzv. alternativním lékem u některých věkových skupin či při některých druzích onemocnění.

V dětském lékařství musí mít přírodní léky své místo především proto, že zvláště dětský organismus je na chemická specifika velmi citlivý.

Pod pojmem chemická specifika rozumíme nejen syntetické prostředky, ale také jednotlivé látky izolované z rostlin a antibiotika, jež jsou základem léčby dětí hlavně vzhledem k rychlosti a účinnosti působení. Kromě nesporné kvality těchto léků se někdy stává, že v průběhu léčby nebo po určité době jejich používání se objeví nežádoucí vedlejší účinky, například alergická vyrážka, trávicí potíže, nechutenství apod. při některých nemocech v dětském věku však není nutné vždy používat chemický preparát se silným účinkem. Můžeme ho nahradit mírnějšími a vhodnějšími rostlinnými preparáty. Byliny mají různé léčebné účinky, usnadňují příjem jednotlivých složek potravy a jsou zdrojem potřebných vitaminů a minerálních látek. Povzbuzují také obranné mechanismy lidského organismu.

Dítě snáší mnohem lépe bylinné léky než léky syntetické, i když výsledek léčení bylinami není tak efektivní jako v případě použití chemických preparátů. Bylinná léčba trvá zpravidla déle, a proto se doporučuje u některých vymezených, opakujících se a vleklých nemocí spojených s potížemi látkové výměny nebo při snížené obranyschopnosti organismu. Rovněž se doporučuje spojit léčbu syntetickými a rostlinnými preparáty. Bylinný lék zpravidla zvyšuje účinek používané syntetické substance, umožňuje snížit její dávky a celkově chrání organismus před vedlejšími účinky chemického specifika.

V případě použití léčivých rostlin je někdy těžké najít hranici jejich léčebných rostlin je někdy těžké najít hranici jejich léčebných vlastností a výživných vlastností. Týká se to hlavně dětské zeleninové diety (např. mrkve), ovoce nebo bylinných čajů. Důležité je přitom využít bohatství různých přírodních složek. Jejich nevyčerpaný zdroj představuje svět rostlin. Chemické složení rostlin je složité a tvoří ho jak jednoduché, tak velmi složité součásti, z nichž mnohé mají silný farmakologický účinek.

K dětskému organismu se musí přistupovat zcela odlišně než k organismu dospělého člověka. Rovněž léčba má v této souvislosti svá specifika.

Při používání léčivých rostlin je nezbytné brát do úvahy rozdíly mezi organismem dítěte v jeho jednotlivých etapách dospívání a organismem dospělého člověka.

Jde o to velmi zodpovědně vybrat jednotlivé druhy léčivých rostlin, a to nejen z hlediska jejich kvality, ale také z hlediska jejich správného použití.

Dětský organismus má různé morfologické a fyziologické zvláštnosti a rozdílnou enzymatickou a metabolickou aktivitu. V dětství vystupuje převaha přijímání nad procesy vylučování, a teprve v okamžiku jejich stabilizace dosahuje organismus biologickou zralost. Etapy rozvoje dítěte charakterizují změny kvality, jak psychické, tak fyzické. Nejčastěji se hovoří o následujících obdobích:

Období nemluvňat - zahrnuje první rok života dítěte (je v něm zahrnuto období novorozenců);

období od 1 roku do 3 let - období postnemluvňat;

období předškolního věku od 3 do 7 let;

školní věk, 7 až 14 let;

a konečně mládež od 14 do 18 let.

Změny v organismu se vyznačují velkou intenzitou v prvních třech letech, a zvláště v prvním roce života dítěte, a v období pohlavního dospívání (11 až 16 let), kdy se stabilizuje hormonální rovnováha. V následných obdobích života dítěte vyžaduje jeho organismus specifickou potřebu různých složek potravin, aby byl zajištěn jeho vyvážený a harmonický rozvoj. Mnoho z těchto složek nám poskytují léčivé rostliny.

Velmi důležitým problémem v bylinkářství je určení odpovídající dávky preparátu. Při použití bylin musíme přihlížet k váze, věku, fyzickému stavu dítěte apod. musíme také brát do úvahy skutečnost, že dítě užívá i jiné léky. V tomto případě je nezbytné spolupracovat s lékařem! Zvláštní význam má také forma použití daného rostlinného léku a jeho dávkování.

Byliny mají svůj význam nejen v léčbě, nýbrž také v široce pojaté prevenci nemocí u dětí. Známe léčivé rostliny, které mají schopnost zvyšovat přírodní obranné mechanismy (obranyschopnost organismu), a tak předejít nemocem nebo alespoň zmírnit jejich průběh. Tyto rostliny tvoří součást řady čajů a preparátů dostupných v lékárnách.

V racionální výchově dítěte jsou důležité všechny činitele nezbytné pro zajištění jeho normálního vývoje. Jde o pestrou výživu, hygienu, prevenci a v případě onemocnění odpovídající léčbu. Svět rostlin zaujímá v tomto procesu velmi důležité místo.

Je však nezbytné upozornit a varovat maminky před neuváženým a s lékařem nekonzultovaným léčením dětí. Bez souhlasu lékaře nelze tyto léčebné kúry provádět!

Uvedené varování je důležité také proto, že používání bylin bez konzultace s lékařem může zpozdit vlastní léčení a někdy také ztížit určení diagnózy.

Problematice používání léčivých rostlin u dětí se bude podrobně věnovat seriál článků, které budeme uveřejňovat v našem časopise.

-maj-

Nespavost

3. června 2019 v 13:09 | Blesk |  Zdraví

Pryč s pilulkami, lepší je voňavá koupel


Také nemůžeš usnout?

Víc než třetina populace trpí některou z forem nespavosti. Nevyhnou se jí ani děti! Dospělí sahají po lécích, po kterých se ráno nemohou probrat, děti počítají ovečky… všichni bez úspěchu. Dlouhé bezesné noci střídají dny plné melancholie a napětí. Ty sice může odvrátit užívání léků proti stresu, člověk je tak ale na nejlepší cestě k závislosti! Zkuste si pomoci jinak! Blesk vám poradí, jak na to …

Petra Hátlová

Užijte si santalového dřeva


Večer před spaním si dejte koupel, kterou provoní pár kapiček éterického oleje. Nejlepší je olej ze santalového dřeva, heřmánku nebo levandule. Dopřejte si ji alespoň 20 minut. Jen tak se tělo dokáže uvolnit po celodenním stresu a napětí. Pak se zabalte do velké nahřáté osušky a spokojeně usněte.

Zkuste masáž


Než začnete tvrdit, že zase nemůžete usnout, zkuste automasáž! Nataženými prsty si krouživými pohyby přejeďte několikrát spánky. Pak prsty přesuňte na ušní boltce a jemně si je začněte třít. Můžete si za ně i jemně zatáhnout. Poté si uši přikryjte dlaněmi. Se zavřenýma očima dlaně několikrát přitlačte k hlavě a začněte boltce krouživými pohyby masírovat. Vše zakončete dlouhým a pevným stisknutím spánků. Pokud máte po ruce někoho, kdo je ochoten vaše tělo masírovat sám, dejte mu příležitost!

Uvařte si sny


Než sáhnete po prášcích na spaní, zkuste čaj jako z meduňka, heřmánku a mateřídoušky. Vypijte každý večer, tak čtvrt hodinky před tím, že si půjdete lehnout, po hrníčku. Určitě to tělu prospěje víc než "oblbováky" a ještě nebude hrozit, že se vydáte na cestu k návyku!

Vsugerujte si ospalost


Nedejte na špatné vzpomínky s nespavostí a představte si, že usínáte lehce. Začněte si v duchu opakovat, že usnete každou chvíli. Jestliže chcete sílu působení znásobit, položte si hlavu na polštářek plněný otrubami.