Být pod pantoflem

22. července 2019 v 9:27 | Večery pod lampou 37/1999

Být pod pantoflem


Náš cyklus o rčeních (úslovích), v nichž se objevují slova málo srozumitelná nebo vůbec nesrozumitelná, na chvíli přerušíme a budeme si vyprávět, jak vůbec to či ono rčení (úsloví) vzniklo, kde se v našem jazyce vzalo, co dalo podnět k jeho vzniku atd. Cestičky, jež vedly ke vzniku ustálených spojení slov, jsou někdy velmi klikaté, a proto někdy i obtížně zjistitelné. Ale trpělivá snaha různých jazykových badatelů vše objasnit nakonec přinesla své ovoce.

Dnes si povíme, jak vzniklo úsloví být pod pantoflem. Všechno začalo na svatbě, respektive na svatbách, jejichž průběh bývával daleko pestřejší a obřadnější, než jak to známe dnes. Také svatebčanů bývalo více, zvláště na vesnici. Svatební zvyky se dodržovaly ještě až do období mezi oběma světovými válkami, i když už po té první válce se od jejich dodržování značně upouštělo.

Nebudeme tu vykládat, jak vypadal ceremoniál starých družbů, kteří říkali o nevěstu, udržovali svatební veselí v náležitém tempu atd. Názorný příklad máme v postavě Kecala (všimněte si jeho "napovídajícího" jména) v opeře Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany.

Smysl některých zvyků už se dávno v moři času ztratil, ale tradice, a tak se některé zvyky dost dlouho zachovávaly, jako např. zatahování, kdy svatebčanům bývala zahrazována cesta provazy nebo navázanými šátky a bez patřičného "vykoupení" se ženich s nevěstou přes tuto "bránu" nedostal. Kdo tehdy (i dnes!) ze svatebčanů věděl, že je to vlastně symbolická brána, která měla naznačit, že původně měl ženich jako čestný a udatný muž svou vyvolenou unést?

Dnes se sice tu a tam nevěsta ve svatební den unáší, ale až po svatebním obřadu; nejde tedy o nevěstu v pravém slova smyslu, ale už o paní.

Víme, že manželství je vlastně taková neustálá, tu drobnější, tu hrozivější "válka", můžeme to též nazvat soubojem. Bez kompromisů z obou stran to zpravidla dobře nefunguje. Tenhle manželský souboj začínal kdysi už v kostele ve chvíli, kdy měli oba snoubenci pokleknout u oltáře. Tradovalo se, že kdo poklekne první, bude muset toho druhého celý život poslouchat. Proti tomu se dalo celkem snadno pojistit, ale bylo nutno být pohotový a obezřetný: stačilo při oddavkách šlápnout svému budoucímu partnerovi na nohu a všechno bylo v suchu. Nesmělo se však zapomínat na fakt, že stejný úmysl bude mít i ten druhý …

Stoupnutí na nohu symbolicky znamenalo, že dotyčný nebo dotyčná dostal nebo dostala svého nastávajícího či nastávající "pod pantofel", tedy pod svou nadvládu. Protože tehdy nosily pantofle především ženy, tento první manželský souboj měl naznačit, kdo "bude pánem v domě". Jestli tento způsob budoucího panování v domácnosti skutečně vždycky zafungoval, o tom žádné statistiky bohužel nehovoří …

Libuše Kubů


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Perasperaadaspera.blog.cz Perasperaadaspera.blog.cz | 22. července 2019 v 9:56 | Reagovat

Tak tohle je úžasné. Miluji tohle nacházeni ztracených významů, takže takovéhle články oceňuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama